Moc jsem se těšila na chvíli, až spolu v rámci rubriky "Jak bydlíte", ve které se tu už několik měsíců díváme do vašich domovů, zazvoníme u dveří mé milé přítelkyně Míši ze SimplyMeMe. Míša totiž bydlí v holandském domku, do kterého jsem už hezky dlouho zamilovaná. Mám velkou radost, že nás s otevřenou náručí pozvala dál, a tak se teď všichni společně můžeme pokochat jejím bydlením.
Hned na začátek pro nás naše hostitelka připravila překvápko - vlastnoručně upečený voňavý jablečný koláč (jupí), ke kterému nechyběla káva a pravé holandské tulipány. To je ještě lepší než "chleba a sůl". Člověk by si mohl myslet, že po tak dobrém koláči už nemůže přijít nic zajímavějšího, ale zdání klame. Naše procházka po úžasném domku, který se Míše podařilo v Holandsku krásně zabydlet a vytvořit v něm opravdický domov, totiž teprve začíná. A já se bez rozpaků přiznávám, že se mi z tak příjemné návštěvy ani nebude chtít odejít (asi se v čas odchodu schovám do velké starožitné malované skříně, která stojí v obýváku, a ještě u Míši pár dní pobydu - ale ne abyste mě prozradili!).
Tak a teď už neváhejte, popadněte kousek koláče a pojďte si prohlédnout, "jak se žije v Holandsku"...
"Milí čtenáři,
Má úžasná blogová kamarádka Vivi souhlasila, abych vás vzala na virtuální prohlídku ke mně domů. Moc ráda se s vámi podělím o fotografie a pár řádek o místu, které mi přirostlo k srdci, a ve kterém bydlím prakticky od samého začátku mého působení v Holandsku, což už budou neuvěřitelné tři roky. Domek pochází nejspíš z 19. století, a jak můj táta při jeho návštěvě znalecky usoudil, je "vmezeřený", tedy vtěsnaný mezi dva své větší a pravděpodobně starší sousedy. Proto je uzoučký a malinký, ale o to roztomilejší. Nachází se v centru malebného Utrechtu. Našla jsem jej přes realitku a byla to láska na první pohled. Nejprve jsem v něm žila sama, ale osud tomu dal, že jej už sdílím se svým milým :). V pronájmu bylo zahrnuto kompletní zařízení, ale už jsme jej v průběhu těch let trošku pozměnili. Domeček má tři patra a dvě mezipatra. A abyste se nám neztratili, začneme pěkně od vrchu a půjdeme dolů.
Obrovskou výhodou domečku je teráska. Přítel vyrobil lavici na míru a v létě tady grilujeme i pozorujeme hvězdy při sklence perlivého vína."
"Z terásky vejdeme posuvnými dvěřmi a po několika schůdcích do ložnice. Co na ložnici miluju nejvíce je její vysoký strop obložen bílým dřevem. To dodává ložnici vzdušnost a prostornost. Ložnice je také hlavní místo mého ženského působení. Mám v ní šatník, a díky tomu, že je zde zabudováno umyvadlo, i takový svůj kosmetický budoár. A aby toho nebylo dost, ložnice se může proměnit i v malé privátní kino. Bílá roleta, která zakrývá posuvné dveře a může se proměnit v promítací plátno, a přitelův projektor umístěn na skříni, umožní sledování filmů z postele :)."
"Z ložnice opět po pár schodech sejdeme do prvního mezipatra, aneb prvního království mého drahého. Můj milý je muž mnoha (a tím myslím vskutku mnoha) zálib, což je vidno. Hudba, malba, baseball, kutilství všeho druhu; to vše se promítá v celém domě."
"Po mezipatře vás uvítám v obyváku, kterému vévodí velká starožitná skříň. Osobně mám moc ráda kombinování starožitných prvků s těmi moderními, a to se myslím v této místnosti povedlo. Bystré oko čtenáře také rozezná, že jsem blázen do módních časopisů, a nepohrdnu ani knihami o umění. Porcelánová lebka studia Pirsc byla má první investice do umění zakoupena v malém art obchůdku v Mikulově."
"Po obývacím pokoji následuje druhé mezipatro, další království mého milého. Za povšimnutí stojí mini řada rozevíracích starých židlí nejspíše z kino sálu. Z nějakého důvodu je to oblíbené místo večírků, v tomto mezipatře se vždy hosté naakumulují a bojují o posed na oných židlích :)."
"A nyní po schodišti až dolů do kuchyně. Vrchní rám dveří slouží jako výstavka pro mé sněhové křišťálové koule, které sbírám jako připomínku mých zahraničních cest."
"Teď už nám zbývá jen kuchyň. Mým nejoblíbenějším prvkem musí být kachlová podlaha, a to nejen proto, že je vyhřívaná. Určitě vám milí čtenáři neušlo, že celá přední stěna domu přízemí je prosklená. Dům totiž býval s největší pravděpodobností obchodem. Ze začátku jsem měla s tím prosklením trochu problém. My Češi nejsme zvyklí se někde vystavovat, že... Ale pravdou je, že v Holandsku je naprosto běžné nemít záclony či žaluzie, Holanďané soukromí druhých akceptují a jednoduše do domácností druhých nenahlíží. Opět se zde kloubí moderna s originálními starožitnými prvky. Kuchyňský kout je malinký, ale i tak se mi zde daří kulinářsky vyskotačit. Na důkaz místo slibů můžete kouknout na mé vaření SEM."
"Moc doufám, že se vám u nás líbilo, a já se budu moc těšit na nahlédnutí do domovů dalších hostů naší milé Vivinky. A kdo má zájem dovědět se o mém životě (nejen) v Holandsku více, může mrknout na SimplyMeMe TADY."