Na návštěvě u mě doma aneb hodně šťastných věcí

Vy, kteří mě sledujete dlouho, určitě víte, že tu mám už pár let pravidelnou rubriku "5 šťastných věcí" a taky pravidelnou rubriku "U mě doma", ve které vás ráda nechávám nakukovat do mého domova. Ani jedna rubrika nezasahuje do druhé, obě si žijí svým vlastním životem. Ale co se stane, když nechám své rubriky chvíli o samotě? Ani se neptejte. Okamžitě se skamarádí, domluví se na mě a jedna se vmísí do druhé. Potvory jedny! Vždyť to je hotová anarchie.

Jenomže vy, kteří mě sledujete dlouho, určitě víte, že anarchii já ráda...takže kdo se pokusí o bezvládí, na toho se budu naoko zlobit, ale dám si dobrý pozor, aby si všimnul, že jsem na něj spiklenecky mrkla. Nakonec - spojit "šťastné věci" (ovšem rozhodně jich dneska nebude jen 5) s domovem, to není tak špatný nápad. Tak se pojďme podívat, co se z toho vyklubalo a jakým věcem se podařilo rozzářit mé listopadové dny.

Ach, moje holčičí drobnosti na toaletním stolku...Vezměte mi je a stane se ze mě jen tělo bez duše. ;)

Moje pohovka má nové polštářky, které jsem dotáhla až z Emeriky (ovšem celní poplatky zabolely). A Tomík má nový svetr na zimu a kost, "jakou svět neviděl". A všichni dohromady máme nový tlustý vlněný pléd. Víte, mě moc baví být venku mezi lidmi, ale ještě lepší je to doma.

Hledala jsem nějaký vtipný hrnek na štětce, kleštičky na řasy, lesky na rty a tužky na oči. Asi před týdnem jsem ho konečně našla. Je oboustranný a je to ruský námořník, který mi umí spolehlivě zvednout náladu. Když si můj muž mého nového úlovku všimnul, říká mi: "ten hrnek vypadá jako taťka". "Tvůj taťka?", ptám se. "Ne, tvůj". "Ale vypadá tak trochu i jako tvůj taťka". "A jo, to je fakt". Takže tímto vám chci jen říct, že můj hrnek na kosmetické poklady vypadá jako naši taťkové. ;)

Dostala jsem miniaturního jednocentimetrového slona pro štěstí. A brzy na to jsem dostala úplně stejného miniaturního jednocentimetrového slona pro štěstí. Jsou to moji úplně první sloni, a už si u mě doma žijou svým vlastním životem. Co myslíte, vyšplhá se Kim (ten vlevo) za Mery (ta vysoko na krabičce s balzámem na rty)? Ne že bych jim nepřála "hepyend", ale na druhou stranu - dva miniaturní sloni pro štěstí mi docela dobře stačí.

Jak bych mohla psát o šťastných listopadových věcech a o mém domově a nezmínit se o těch úžasných podzimních okamžicích, když se venku setmí, na plotně poskakuje konvice se svou známou písničkou, která se člověku nikdy nezprotiví, prázdné šálky se vzápětí naplní voňavou horkou čokoládou a na světě (aspoň v tom mém) na chvíli zavládne nechaos a nezmatek. Jenom klid, jenom ta vůně a kdyžtak ještě Pomáda...

Chtěla jsem si udělat hrnek horkého kakaa (to je na skladě vždycky hned po té horké čokoládě). A když hrnek horkého kakaa, tak jedině puntíkatý. Hledám ho, kde se dá a až najednou mi to došlo. Před pár dny  jsem totiž chytla záchvat "puntíčkářství" a dala jsem čerstvé růže právě do "kakaového hrnku". Tak vám nevím - je lepší hrnek kakaa nebo hrnek růží? 

Pruhovaný svetr, perlové náramky, parfém, červený lak na nehtech, výrazná rtěnka - kdy jindy spojit všechna ta francouzská klišé (která mimochodem miluju) do jednoho, než o Festivalu francouzského filmu? Pokud sledujete můj Facebook, tak víte, že jsem festival minulý pátek zahájila očekávaným filmem Saint Laurent s mým dlouholetě oblíbeným uhrančivým Gaspardem Ullielem v roli Yvese Saint Laurenta.

Seděli jsme v malém kině s modrými sametovými křesílky a snad všechny holky okolo nás měly šik kabáty, kudrnaté vlasy a hihňaly se. A film byl odvážný (v těch nejodvážnějších scénách hihňavé holky ani nedutaly), artový, chvílemi hluchý a chvílemi fascinující, místy šokující a většinou mužů v sále zřejmě nepochopený. Zatímco my holky s kudrnatými vlasy a šik kabáty jsme byly spokojené. A já jsem šťastná, protože se pořád ještě dělají dobré filmy, na které stojí za to chodit do malých kin s modrými sametovými křesílky...

PS: a příští návštěva u mě doma už bude ryze vánoční. Se těším. ;)