Quantcast
Channel: Vivi.cz
Viewing all 337 articles
Browse latest View live

Nejlepší diář na nový rok...co v něm je a jak ho ještě vylepšit

$
0
0
Velká výhoda toho, že spolu kamarádíme je, že vám vůbec nemusím vysvětlovat, jak je to s výběrem diáře. Že vy prostě chápete, že vybírat diář na celý dlouhý rok je úkol zásadní a veledůležitý. Vy rozumíte tomu, že diář není jen pár listů spojených dohromady, ale že je to opravdový přítel. Že je to společník, kámoš, rádce i našeptávač. Jaký diář, takový rok. Volbu diáře zkrátka nejde jen tak podcenit.

Letos jsem se s výběrem "toho nejlepšího" diáře zapotila snad jako ještě nikdy předtím. Hledala jsem všude ten pravý a dokonalý diář, ale marně. Nakonec se u mě uvelebil jeden japonský diář s Malým princem, a i když jsem cítila, že to není úplně to pravé ořechové, už jsem si v něm pomalu začala důvěrně listovat a představovat si, kam si co budu lepit a psát, když tu jsem najednou na internetu objevila diářového pana Božského - Diář pro radost. Klik, klik - rozmýšlela jsem se jen pět vteřin a koupila jsem ho. Protože když už se něco oficiálně jmenuje "diář pro radost", je to růžové a celé takové superbezvadné a plné inspirace, tak to musí bejt mý. ;)

Čím je jiný?


A co je vlastně na tomhle diáři tak výjimečného, "nejlepšího" a proč mě tak rychle okouzlil? Na to je snadná odpověď. On je totiž nacvaklý dobrou energií, je český (po letech mých anglických diářů je čeština příjemným osvěžením) a je to optimista. Na jeho stránkách se třeba píše, že je lehké změnit život k lepšímu. Že totiž prostě stačí všímat si toho, co je v našich životech hezké a na každém svém listě nás vybízí, abychom si ty hezké věci uvědomili a pak si je zapsali. Pro takhle smýšlející diáře (a lidi) mám vážně slabost.

Takže diáře z www.diarproradost.cz neslouží jen pro zapisování toho, co potřebujeme v dalších dnech udělat, ale na konci každého dne je v nich místo na zápisky, co příjemného jsme zažili, co nám udělalo radost a čím jsme potěšili někoho jiného. Nejde o žádné velké věci. Jde zas a zas o ty moje oblíbené maličkosti. Stačí si koupit nové ořezávátko, sejít se s kamarádkou v cukrárně (nebo radši ve vinárně?), usmát se na někoho, komu je zrovna smutno nebo třeba pomoct někomu s něčím, s čím si neví rady... Jak říká sám můj chytrý diář: "Když si budete maličkosti zaznamenávat každý den, uvidíte, co se stane. Váš život bude hezčí. Uvidíte v něm úplně jiné věci než jste viděli dosud."

Co je uvnitř?


Pojďme si teď můj diář otevřít a trochu se v něm porochňat. Každý den mi můj diář pokládá 3 všetečné otázky: 1) Co mi dnes udělalo radost? 2) Čím jsem dnes udělala radost někomu jinému? 3) Za co jsem dnes vděčná? 

Ptá se hezky, viďte? Díky němu se vždycky večer zamyslím a i kdyby to měly být úplné hlouposti, snadno v paměti vystopuju pár radostných událostí uplynulého dne. Někdy dokonce přes den dělám cíleně dobré skutky, abych si je pak mohla pěkně zapsat (to jsou finty teda). ;) Takže co mi udělalo radost hned v prvním dni nového roku? Byla jsem po Silvestru zrovna dost líná, ale aspoň jsem se konečně dokopala vytáhnout svůj psací stroj, nacvakat na něm dopis, popíjet šampaňské, co zbylo ze silvestrovské noci, a připadat si u toho skoro stejně takpohodově a kůl jako spisovatel Paul Varjak ve Snídani u Tiffanyho

Díky svému novému diáři tedy každý den udělám radost sobě, nikdy nezapomenu na to potěšit někoho druhého a navíc si uvědomuju, jak velkou vděčnost cítím. Moc důležité věci pro dobrý a šťastný rok.


Na každý měsíc jsou v diáři připravené tipy, co můžete ve svém životě změnit, co udělat pro sebe, pro ostatní, jak pomoct zvířatům, rostlinám, jak být zdravější, jak líp jíst nebo třeba jak si uklidit (v hlavě i doma).

A taky se to v diáři hemží spoustou citátů. Vlastně je jich tam 365 - na každý den v roce jedno moudro. Každé ráno se nechávám inspirovat citátem, který na mě na "čerstvé" stránce diáře vykoukne a který mi dost často pomáhá nastartovat nový den.

Tipy, jak si ho ještě trochu vylepšit


Víte, že si své diáře každoročně hýčkám a mazlím. Chci, aby byly plné fantazie, obrázků (nalepených i namalovaných) a barevných stránek. Nejspíš proto, že chci, aby takový (barevný a veselý) byl i celý můj rok, který s diářem strávím. Už jsem vám tu dala všelijaké tipy a nápady, jak si vést diář, dokonce už v roce 2011 jsem tu měla článek Léčivé diářové zápisky, který vás tehdy překvapil. Zkrátka jak si z obyčejného diáře udělat barevného kámoše se spoustou malých vylepšovadel, překvápek a tajností, to je věčné téma. Pokračujeme v něm...

Vnitřní desky diáře je vždycky fajn trošku okořenit, nejlíp tím, co máme nejradši. V mém diáři v úvodu nechybí obrázek čtoucí Audrey, oblíbený citát a další bombarďácký záležitosti, které mě rozveselí pokaždé, když diář otevřu.


V poslední době jsem si oblíbila "fotodokumentaci". Pár let už nedám z ruky svůj růžový Polaroid, takže mi pomáhá s dokumentováním změn v mém bydlení, s focením výletů nebo nákupních úlovků. Fotky si pak washi páskou přilepím do diáře a při jeho prohlížení si okamžitě vybavím "co-kde-a-jak". A dělám to tak i s normále foťákem (fotky pro diářové účely si nechám jednoduše vyvolat ve Fotolabu a nebo je vytisknu v tiskárně).

Nálepky mám všudekamsepodíváš, jsou mojí velkou vášní a radostí. A hlavně - od té doby, co jsem pochopila, že "šetřit" je a nenalepovat, je proti nálepkovým pravidlům (každá samolepka totiž touží být nalepená a chce zdobit něco...cokoli...papíry, notebooky, penály, diáře, čela a těla...prostě cokoli), baví mě to s nima ještě víc než dřív. Proto doporučuju - dodržujte nálepkové pravidlo a lepte je. Nalepené vás potěší mnohem víc než uvězněné v šuplíku nebo krabici. Fakticky.


Razítka, to je něco jako nálepky, ale ještě lepší. Razítka umí dělat obrázky neomezeně, a když je dost inkoustu, můžete s nima potiskat celej svět. Ty jo...to je nápad, co?


Co ještě je v mém diáři? Obrázky věcí, které strašněnutněpotřebuju (ta kabelka, že jo? no jo), tetovačka s vlaštovkou (nalepim si ji asi přes prsa nebo na čelo, ještě jsem se nerozhodla) ;), zasněžená kočka (tenhle obrázek mám ráda moc) a taky si do diáře lepím obrázky míst, po kterých se mi stýská (Paříž, ach to je jasný) nebo věcí, které jsem si koupila a ze kterých mám radost (vpravo dole je vystřižený obrázek zlaté lištičky - v reálu dřevěná brož, kterou teď špendlím na všechny kabátky a tlusté svetry). Tak asi tak...a ještě víc, ale to zas někdy příště.


Život už mě naučil ledaco, třeba i to, že aby se v něm člověk neztratil, potřebuje mít správně nabroušený jazyk a správně nabroušené pastelky. S tím druhým mně osobně pomáhá ořezávátko s přiblblým buldočkem - jedna z mých nejoblíbenějších věcí v mém "soukromém papírnictví" (teď navíc slouží i jako hlídač mého diáře). Jen promluvit...
Já jsem si sice v Diářově koupila celokoženého pink kámoše, ale na svoje páníčky tam čekají i diáře ručně malované, diáře v limitovaných kolekcích nebo dokonce polotovary k vlastní výrobě (obsahují "náplň" + desky, které si můžete sami kreativně ozdobit). Jsem nadšená z myšlenky, kdy nám diář pomáhá mít hezčí a smysluplnější rok, proto pokud letos ještě hledáte diářového pana Pravého, určitě se mrkněte na inspirativní diáře na  w w w . d i a r p r o r a d o s t . cz. Třeba tam na vás taky čeká ten "jedinečný a váš".

PS: od 2. února probíhá výprodej diářů pro radost, takže máte šanci pořídit si papírového mazlíka ve slevě...;-)


Knížka Štěstí, láska, čokoláda - recenze

$
0
0

Dneska vám chci povědět o jedné skvělé a inspirující knížce. Knížce o tom, jak vzít konečně život do svých rukou. Knížce o štěstí, lásce a taky o jedné cukrárně, čokoládě a dortech (to jsem vás potěšila, že jo?). Už sám název Štěstí, láska, čokoláda nechává tušit, že tahle knížka se bude jístčíst jedním dechem...

Hrdinka knížky Štěstí, láska, čokoláda Maya pracuje v cukrárně, kterou zdělila po mamince, a která jí stojí všechnu energii. Peče dorty a čokoládové sušenky, které pak konzumuje hlavně ona sama, touží po velké lásce, ale neví, jak ji získat, přála by si být spisovatelkou, ale pro samé pečení (a ochutnávání) sladkostí nemá na svoje spisovatelské ambice čas.

A tak jenom sní a jí čokoládu, která jí nahrazuje štěstí, lásku, radost ze života i úspěch, její sebevědomí klesá úměrně tomu, jak stoupá ručička na váze a Maya se propadá do nechtěného života čím dál tím hlouběji, motá se v začarovaném kruhu, frustrovaná a nešťastná, v zajetí svých předsudků a negativních myšlenek (nebojte, za chvíli to už bude veselejší). Tolik by toho zkrátka chtěla dokázat a zažít...ale nemůže. Nebo může?


Kdo ví, možná by se takhle litovala až do smrti, kdyby se v jejím životě neobjevilo pár moudrých lidí, kteří jí otevřou oči a ukážou jí, že může. Že může začít žít šťastným a naplněným životem a že může uskutečnit všechny své sny. Maya díky nim pochopila, že doteď místo toho, aby svůj život žila, jenom ho pozorovala a jenom o něm snila. Dozvěděla se, že většina dospělých (včetně jí samotné) kráčí životem tak uzavřeně a zamračeně proto, že se jejich radost ztratila ve strachu a pochybnostech, a objevila, jak tomu čelit. A taky jí konečně došlo, že plnit si své sny nevyhnutelně znamená zvednout zadek ze židle (no, v knížce to píšou jemněji, ale já tak tomu, když se člověk chopí svého života, říkám).

A jak se všemi těmi cennými radami Maya naloží a jestli se jí opravdu podaří svůj neveselý život změnit, to už si přečtete sami...;)


Knížka Štěstí, láska, čokoláda (autorka Menna Van Praag) je inspirativní, roztomilá, přemýšlivá, na konci doplněná recepty a jak o ní napsala Katie Fforde - "je jako sama čokoláda - sladká a lahodná". Proto bych řekla, že je to přesně knížka i pro vás. ;) Respektive pro ty, kteří touží po změně, ale zároveň z ní mají strach. I pro ty, kteří potřebují trochu "nakopnout" nebo pro někoho, kdo miluje čokoládu a rád by při jejím mlsání sáhnul po něčem příjemně čtivém.

A pokud si knížku přečtete a zatoužíte po jejím pokračování, dobrá zpráva je tu. Druhý díl knížky už je totiž na světě a jmenuje se taky dost lákavě: Nejšťastnější na světě.


Loučím se s vámi jedním ze svých nejoblíbenějších citátů z knížky:
"Když je člověk šťastný, rozzáří i všechno kolem sebe a svět se tak stává lepším místem pro život. A když je nešťastný, rozsévá neštěstí, závidí a kritizuje. Možná ne schválně a vědomě, ale nedokáže tomu zabránit. Smutek prostě prosakuje do okolí. Abyste mohli rozzářit svět, musíte být šťastní vy sami".

14 tipů, jak (si) udělat na Valentýna radost

$
0
0
Valentýn se blíží a já vám upřímně povím, že tenhle svátek není nic pro mě, s tím na mě nechoďte. Ledaže by...ledaže by valentýnské slavení znamenalo důvod pořídit si pár nových senzačností. Nebo že by Valentýn znamenal, že si na sebe vezmu svoje oblíbené "malé černé", drdol umístim ještě vejš než obvykle, nohy ozdobím punčochama se srdíčky a červenýma lodičkama a půjdeme se někam bezvadně najíst a taky řádit a tancovat. Nebo že uvařím čaj do "mumu termosky", obleču si teploučký svetr, namažu se oblíbeným tělovým mlékem s vůní jahod a šampaňského, nohy nechám ohřát v cukrkandlových papučích a celý den nebudu/nebudeme dělat (skoro) vůbec nic. V tom případě bych teda toho Valentýnouše brala, to zas jó, v tom případě by to byl totiž přímo geniální svátek. ;)

Pro jistotu jsem připravila obě zamilované varianty - lenošivou denní i dovádivou večerní. Nikdy nevíte, která z nich se bude hodit víc. Koneckonců, hodit se můžou obě.

1. Je na čase vyhodit na chvíli odložit sametové domácí kalhoty s medvídky. Valentýn si přece jen žádá něco víc šik...A řekla bych, že šedá košilka s krajkou od Eldar Roma by mohla ručit za to, že se člověk zahřeje, aniž by musel topit v kamnech...už rudnu. ;)

2. Když se dají dohromady jahody a šampaňské, nemůže z toho vzniknout nic jiného než nějaká parádní lahůdka, jako třeba tělové mléko Victoria's Secret Strawberry & Champagne. Naprosto božské, smyslně voňavé a hebkopokožkové.

3. Z čeho pít v únoru horkou kávu, limonádu, čaj, rum nebo bum? Já vim, já se hlásim! Prosím pěkně, správná odpověď je: bílý hrnek se srdíčky. Mam to za jedna s hvězdičkou.

4. Kdyby si moje nehty měly skromně přát k Valentýnu jen jednu jedinou věc (což by snad ale ani nebyly moje nehty), byl by to lak na nehty Dior Vernis (odstín 853 Massaï). Laky Dior Vernis mají všechno, co mají laky na nehty mít a k tomu největší lesk blesk, jaký znam. 

5. Nejlepší jsou kašmírové, ale není to podmínka. Dámské svetry musí být hlavně rozmazlovací, zachumlávací, tulivé a lákající k přitisknutí. A protože většina svetrů z Fashionday.cz tuhle podmínku splňuje, pomalu vybírám, do kterého se schovat.

6. Když se dívám na tyhle domácí bačkory, které vypadají jako rozkvetlá pivoňka, začínám se pomalu těšit na jaro. Promiň, únore. 

7. Zapomeňte na proslulou hlášku "protřepat, nemíchat". Tady je naopak třepání, míchání, objímání a kdesi cosi vítáno. No prostě Mumínci...Termoska Moomin Love od značky Disaster by se mi (nejen) na Valentýna fakt hodila.

1. Je to hezký pohled, jak některé dámy ve společnosti opatrně otevřou starožitné zrcátko nebo pudřenku od Chanelu, ale ještě lepší je lesknoucí se nos (případně pažitku v zubu) zkontrolovat pomocí něčeho zábavného - a zábavné tohle kompaktní zrcátko Sass & Belle určitě je.

2. Podlehnout nějakým těm vášnivostem, to není těžká věc, to se stane snadno. Mnohem těžší je ale zachovat si při tom svoje fajnově namalované rty. S dlouhotrvající tekutou rtěnkou Meet Matt(e) Hughes od značky theBalm by měla vydržet láska i mejkap.

3.Černé punčocháče se srdíčky Gipsy mají jasné poselství. Já ho znám, vy ho znáte, takže teď si je prostě pojďte oblíknout. ;)

4. Tyhlečerné krajkové koktejlky mám doma a už jsem si v nich párkrát vyšla. Když je mám na sobě, vyprávím historku, že mě Audrey Hepburn jako malou našla na prahu svého domu, zabalenou jen ve staré děravé dece. Dala mi jídlo, dobré vychování a radu, jak nosit malé černé. Nevěřili byste, kolik lidí mi na to už skočilo.

5."Give a girl the right shoes, and she can conquer the world." Marilyn Monroe to vystihla dokonale. Pořídím si konečně pořádně vysokélodičky a zkusím teda ten velký svět dobýt. Ale, Marilyn, ty mi musíš krejt záda!

6. Neviditelný matující gel The POREfessional od značky Benefit dovede zaútočit na nepříjemnosti jako jsou rozšířené póry a lesklá pleť, takže už nehrozí žádné "házení prasátek". Házet budu jedině okem...na toho kluka mýho kudrnatýho.

7. Pokud by se měly malé kabelky do ruky nosit jen při významných a slavnostních událostech, pak doporučuju vytvořit si nějakou významnou a slavnostní příležitost úplně každý den. To zní jako bezva plán, co říkáte? ;)

Tak se mějte príma - nejenom na Valentýna.

Valentýn u mě doma aneb dárky z lásky

$
0
0
Docela mi hoří tváře. Jak by taky ne, když je 14. února a to se slaví "Svátek všech srdcí" - ALLA HJÄRTANS DAG. Aspoň tak se říká Valentýnu ve Švédsku (Ikea mě poučila, když jsem si tam kupovala gauč). ;) Líbí se mi myšlenka, že se ta naše srdce dneska spojí, poveselí nebo naopak rozněžní, že jim dáme, po čem touží (někdo se bude tulit, někdo bude vybírat nový parfém - já bych ráda obojí), a že zkrátka plno lidí (aspoň na čas) odloží práci a uvědomí si, jak fajn je mít rád a jak fajn je říct to nahlas. A je úplně jedno komu nebo čemu.

To se ví, že nejlepší je přinášet do vztahů malá vyznání a důkazy lásky každý den v roce (a to my doma rádi), ale s Valentýnem je to jako s narozeninama. Člověk (když bude teda hodně velký optimista) si může každý den říct, jak rád je na světě a jak ho to tu baví, ale přesto narozeninový dort rozkrojí jednou za rok a užije si ten slavnostně naparáděný den, kdy k němu přichází gratulanti a oslavují s ním. Oslavy jsou prostě príma, za všech okolností.

Tak pokud jste aspoň trošku "naladěni", pojďte se dneska zastavit, pojďte oslavovat, třeba i upéct super rychlý a jednoduchý čokoládový dort a těšit se z toho, že je v našich srdcích pěkně zabydleno. A při té příležitosti mám pro vás takovou malou ukázku toho, co nového a zamilovaného se objevilo u mě doma.


Můj pracovní stůl je v plné pohotovosti nejen ve všední dny, ale i o víkendech, o svátcích a vlastně pořád. Mám ho moc ráda a zaslouží si proto moje malé vyznání lásky a trochu "tématického" ozdobení.


Tuhle sadu jsem si nadělila já sama (šikovná). A když už to takhle jiskří mezi růžovým krémem na ruce a balzámem na rty od L´occitane, to pak člověk nemůže zůstat pozadu, tak teda radši jiskřim taky.


Když máme toho Valentýna, i snídaňové dobroty musí mít správný tvar.


Čokoládová laskomina s marcipánem a kafe...říkejme tomu třeba...srdeční záležitost (připraveno pro mamku).


Malé překvapení pro Něj. Nechám mu na polštáři tuhle krabici s bonbóny a schovaným vzkazem, kterému se bude smát pod fousy a až ho dočte, spiklenecky na mě mrkne. A pak? To se uvidí. ;)


Moje nejlepší kamarádka Lusynka ví přesně, jak na mě. To se mi kolikrát hlavou honí tolik práce a dospěláckých starostí a povinností, že nemám na nějakou legraci nebo veselení ani pomyšlení. A pak od ní dostanu dárek a najednou se vidím, jak sedím s překříženýma nohama na koberci, žvejkam žvejku s příchutí marshmallow, ořezávám pastelky, mažu si pusu sladkým balzámem s jednorožcem, vybarvuju pohádkové omalovánky a v hlavě mám čisto. Tyhle rozkošné poklady, které mi nadělila k Svátku všech srdcí, mi z hlavy zase určitě vyženou všechno, co tam nepatří.

Jsem moc ráda, že jste ke mně dneska přišli a nechci vás v žádném případě vyhánět, ale...nebylo by od věci teď zaklapnout počítač a jít rozdat pár pus. Já jdu na to hned teď. ;)
 

10 maličkostí pro šťastnější únor

$
0
0
Každý den trávím aspoň nějaký čas tím, že se od někoho něco dozvídám a učím. Jsem na všechno ohromně zvědavá. Zajímá a baví mě, jak úžasné poznatky mi předávají lidi jako je třeba Mark Dzirasa, Ivo Toman, Pavel Říha, Nick Vujicic a hlavně můj muž, který mě přímo fascinuje tím, jaký je a co všechno ví a dokáže. 

Ale jednu věc se od nikoho učit nemusím. Jednu věc mám vrozenou, totálně zakořeněnou a uloženou tak hluboko pod kůží, že je to pro mě ta nejsamozřejmější činnost každého dne. Je to objevování maličkostí a radování se z nich. A když dostanu zprávu, mejl nebo dopis, kde mi někteří z vás píšou, že tuhle radost dřív nevnímali nebo neznali, a že ji díky mému blogu v sobě našli, jsem opravdu a upřímně šťastná.

Ovšem i my, kteří tenhle "maličkostní talent" v sobě máme, si musíme občas jen tak cvičně připomenout, co všechno může sloužit k potěšení. A tak navazuju na článek 10 maličkostí pro šťastnější (le)den a skoro bych řekla, že tím pádem tady začíná vznikat něco jako nová pravidelná rubrika. ;)


10 maličkostí pro šťastnější den


1. Začít psát do úplně nového sešitu. 

2. Strašně moc se těšit...a nenechat si nikdy těšení zkazit řečmi typu "radši se netěš, abys nebyl zklamaný". Nenechat si nikdy a nic zkazit tím, že by to nemuselo vyjít.

3. Zavrtat se do čerstvě povlečené postele.

4. Koupit si velkou krabici makronek a nešetřit je.

5. Něco vyrobit - vlastníma rukama, se soustředěně vyplazeným jazýčkem a s radostí z tvoření (bez ohledu na to, že se to samé dá snadno a levně koupit).

6. Nejíst a nespat - kvůli rozečtené knížce.

7. Obejmout dlaněmi hrnek s horkým kafem a nechat se unést tou chvílí absolutní pohody, i kdyby měla trvat jen pár vteřin.

8. Složit rozkládací gauč - definitivně a jednou pro vždy.

9. Otevřít úplně novou krabičku s dokonale ořezanýma pastelkama, přejíždět prsty po jejich hranách a vybírat tu pravou (růžová nebo tyrkysová...já už jiná nebudu).

10. Učit se a poznávat - třeba každý den jedno slovíčko cizího jazyka, k čemu jsou všechna ta hejblátka na foťáku nebo se učit a objevovat pořád nové možnosti, jak žít svůj život opravdu naplno a s chutí...

 

U mě doma...nová nástěnka a trocha papírnictví

$
0
0

Každou (i úplně malou) změnu svého domova si vždycky užívám. To je jedno, jestli se (konečně) natřou trubky od topení, jestli se spraví parkety, vymaluje se nebo jestli koupím jen nové ručníky do koupelny a do květináče zasadím bazalku. Raduju se z každého vylepšení nebo obměny. A nástěnka mezi změny, ze kterých mám radost, bezesporu patří. 

Ta nová je vlastně klasický bílý rám na obrazy (Ikea), ze kterého jsem sundala sklo, pověsila ho na zeď a prostor uvnitř rámu jsem vyplnila titěrnostmi a vším, co je právě zdrojem mojí inspirace. Tak se na to teď pojďme podrobně mrknout.


Strategicky umisťuju nástěnky většinou nad psací stůl anebo nad komodu vedle něj. Tak totiž nejsnáz nasaju inspiraci vždycky, když to potřebuju (nebo když to nejmíň čekám).


A co na mojí nástěnce aktuálně nemůže chybět? Třeba zavěšený klóbrc. Mám ráda pánské klobouky. V létě je občas nosím a mimo sezónu mi slouží jako (nástěnková) dekorace.


Jeden z mých oblíbených drzounů - James Dean.


Obrázků roztomilých koloušků je jako šafránu, proto je získávám i z netradičních zdrojů - tenhle je vystřižený z krabičky od náplastí. Nalepila jsem ho na děkovací kartičku Kate Spade, která mi připomíná, jak jsem si minulý rok koupila vytouženou pařížskou kabelku od Kate Spade.


Když chci do své nástěnky přihodit něco horkokrevně španělského, volba je jasná - Pablo Picasso ve svých typických proužcích.


Mít zlaté srdce, to je prostě nezbytnost, vždyť to vy dobře víte.


Vedle nástěnky mám většinou po ruce i černouška Lukáše na plechovce od kafe Lucaffé. Hbitě mi podává pastelky, fixy, pera i nůžky, zkrátka všechno, co potřebuju, když chci svou nástěnku zase trochu změnit nebo něčím doplnit. Ovšem hlavní slovo má tužka s pohyblivým medvědem...


...Tužka s dřevěným méďou přestála všechny moje uklízecí čistky i změny stylů. Važ si toho, tužko!


V poslední době prostor pod nástěnkou využívám i jako plochu k focení věcí, které opouští můj domov. Třeba tenhle červený kávovar FrancisFrancis, který navrhl italský architekt Luca Trazzi, se se mnou pomalu loučí (chystám se totiž na velký výprodej svého domova, protože mám v plánu stěhování), ale ještě předtím vám z něj udělám kafe, ať vám to blafe.


Pokud si chcete jen tak pro inspiraci připomenout některé nástěnkové parádnice z minulých let a podívat se "jak šel čas s mými nástěnkami", snadná pomoc. Na následujících odkazech najdete italskou nástěnku 2012, filmovou nástěnku 2013, divokou nástěnku 2014 i nástěnku z minulého roku, která byla hodně barevná. A tipy, jak a z čeho si nástěnku vytvořit nebo vylepšit, najdete v článku Zeď plná inspirace.

Tak hezky tvořte, zdobte a hrajte si. Protože kdo si hraje, ten né že nezlobí, ale zlobí úplně přesně podle mýho gusta. ;)

Knížka Láska v Provenci - přečteno jedním dechem

$
0
0
Možná se už taky pomalu začínáte těšit na jaro stejně jako já. Říkala jsem si, čím si to jaro jarovitý přivolat. Napadlo mě naplést si do vlasů růže z květinářství, předčasně si ustříhnout džíny na šortkovou délku nebo odjet někam do teplých krajů. Ale pak mě mamka překvapila touhle knížkou a to stačilo. Džíny proto nechám prozatím dlouhé a růže dám radši do vázy. Kniha Láska v Provenci mi totiž čekání na jaro zpříjemnila dokonale. A co je dobré pro mě, o tom chci vždycky povědět i vám.

Takže - dneska o knížce Láska v Provenci od Bridget Asherové...

Uvařila jsem vám k tomu čtení kafe, v tyrkysové termosce najdete čaj a měla bych tu i pár křupavých toustů s domácím borůvkovým džemem.


O čem a o kom?

Když se v jedné knížce sejdou zajímaví lidé, starý dům s modrými okenicemi, provensálská krajina, výborné jídlo a ještě lepší víno, magická hora a láska, vypadá to, že stačí nalít si skleničku, zavrtat se pod deku nebo si lehnout na ni a spokojeně číst. Ostatně, celou knížkou se vznáší věta "Každá ženská potřebuje v životě jedno léto pro sebe", tak není od věci si udělat, když né celé léto, tak aspoň chvíli pro sebe a ponořit se mezi stránky.

Jenže tohle čtení není jen příjemně se vlekoucím společenským románem, u kterého si člověk sní o nějakém tom romantickém výletě. V knížce Láska v Provenci se totiž taky léčí několik zdrcených a bolavých duší. Hlavní hrdinka Heidi ztratila před dvěma lety svého muže a její osmiletý syn Abbot tátu. Bolest je pořád tak velká a neutěšitelná, až je to k zešílení. Moc se milovali.

Jsou jen dvě možnosti, jak z toho ven. Rezignovat a přestat dýchat nebo zase začít žít. Ta druhá varianta stojí za pokus, přestože to bude těžší, než se zdá. Heidi odjíždí i s Abbotem a neteří Charlottou do malebného francouzského městečka Puyloubie, kde má za úkol začít zvelebovat jejich starý rodinný dům, který nedávno částečně vyhořel. A tam začíná hojení nešťastných duší po provensálsku.

Ptáte se, jestli Heidi najde mezi vinicemi konečně klid (a třeba i novou lásku)? Pusu na zámek...neprozradím. Musíte mít při čtení přece taky nějaké to překvapení. ;)



Malý bonus - návštěva Paříže

Heidi si s Abbotem a Charlottou udělají "mezipřistání" v Paříži a prožijou tam čas plný čokolády, vyprávění starých příběhů a navštěvování malých obchůdků a pařížských trhů. A při tom francouzské požitkářství doprovází trefnými postřehy jako třeba:

"Miluju, jak Francouzi nacpou čokoládu úplně do všeho. Je to ten vůbec nejlepší zvyk, jaký si vypěstovali".

"Člověk se může tímhle městem projíst a pochopí ho právě tak dobře, jako když se prochází sem a tam a jenom se dívá."


A ještě recepty

Když už jsme u toho jídla, nemůžu opomenout lahodnou informaci, že součástí knížky jsou i recepty. Takže pokud se vám v průběhu čtení budou dělat chutě, můžete se stavit v kuchyni a vykouzlit si na plotně nějakou dobrotu podle tradičních provensálských receptů, které na konci knížky najdete. 


Za kolik a kde?

Běžně stojí kolem 300,-, ale pozor pozor - před týdnem jsem Lásku v Provenci od Bridget Asherové (432 stran) objevila v Levných knihách za 99,-. Jsem poslem dobrých zpráv, no ne? ;)

PS: stává se vám někdy, že si čtete a pořád od knihy odbíháte k sešitu nebo počítači a zapisujete si prima nápady nebo myšlenky a citáty? Mně ano a stojí to dost času. V poslední době jsem si ale zvykla si zajímavé myšlenky jednoduše označit barevnými nalepovacími papírky, a když knížku dočtu, projdu si, co mě zaujalo a přepíšu si to všechno najednou. Je to taková maličkost, ale třeba někomu z vás bude užitečná. ;)

Co všechno se skrývá v mojí kabelce

$
0
0
Svištění zipu znamená skoro vždycky předzvěst něčeho příjemného. Třeba když se zvuk zipu ozývá z chodby, znamená to, že někdo milý přišel zrovna domů. Poznám už i melodii zipu, kterou vydává futrál červené kytary Fender a to se pak brzy po tomhle zasvištění ozývají z našeho obýváku super songy, protože se můj muž připravuje na koncert. A taky rozepínání zipu může znamenat kdejakou čertovinu, ale dost už radši.

Tady se dneska bude zip rozepínat ryze počestně - bude to totiž zip na kabelce. Nedávno jsem zjistila, že za téměř 5 let, co tohle místo funguje, jsem na vás vysypala obsah svojí kabelky jenom jednou. Takže jdeme to nelichotivé kabelkové statistické číslo napravit. ;)


Kabelek mám jen pár, ale všechny je mám moc ráda. Výhoda je, že když k nim mám nějaký vztah, víc si jich hledím, udržuju je čisté, uklizené, dávám do nich jen své oblíbené věci a dělají mi zkrátka při každodenním používání větší radost. Aktuálně nosím s oblibou kabelku Gionni z Tykabelky.cz, kterou jsem dostala před několika lety jako dárek od mého muže. Kabelky Gionni vytváří Irové zamilovaní do Itálie a je to značka, kterou považuju v poměru cena/kvalita za jednu z nejlepších. Tahám kabelku od nich už tak dlouho a pořád je jako nová, bytelná a šik.

A co všechno se v ní tedy ukrývá? Vlastně všechno, co se mi nevejde do kapes kabátu: růžový sešit s pevnými textilními deskami se zlatým písmenem A, buclatý látkový přívěsek ve tvaru létajícího balónu, lepící notýsek "srdíčko", průhledná japonská propiska s pěti pastelovými barvami, kosmetická taštička, brýle Dior a Polaroid (Fujifilm Instax Mini 90).


Všechny moje kabelkové poklady střeží jahodový lesk na rty ve tvaru soba. 


Od značky L´occitane jsem si nic nepořídila několik let, nějak jsem na ni zapomněla. Ale letos jsem si na ni zase vzpomněla, když jsem šla v Krumlově kolem jejich obchodu. Přes prosklenou výlohu na mě mrkala prodavačka (což o to, to by se mnou za normálních okolností ani nehlo, na mě se můžete spolehnout), ale mrkla na mě i tahle kosmetická taštička. A to jsem byla rázem ztracená...(šlo se utrácet).


Teď spolu rozepneme další zip - zip u té žluté kosmetické taštičky - a podíváme se, co je uvnitř. Mám v ní svůj oblíbený parfém, balzám na rty, květované kapesníky, krém na ruce s bambuckým máslem od L´occitane, lesk na rty "sob", Bubble Gum cigárka a kulaté zrcátko.

Dvě moje oblíbené "černé nezbytnosti". Toaletku Black Amber Zara používám vždycky, když si chci připomenout Řím. Voní totiž přesně jako Řím (kam se hrabe Laura Biagiotti s parfémem Roma). Ale bude to zřejmě jenom tím, že jsem si v Itálii voňavku Black Amber v Zaře koupila a používala ji celý ten horkokrevný italský čas, a tak si teď kdykoli se navoním, vzpomenu na nezkrotné pouliční muzikanty, masivní Koloseum i na všechny černě oděné Italky, na křupavé bruschetty i na obrovské zmrzlinové porce. A pak je tu ještě hydratační balzám Chanel Rouge Coco Baume, jedna z mých nejzamilovanějších malých marnotratností.


Přiznávám se, že ve žvejkových cigaretách jedu už asi od svých pěti let. Začala jsem s tím na jedné pouti, kde jsem to tehdy přehnala s cukrovou vatou, s kulečníkem ve střelnici, na houpacích lodičkách a na ruském kole a kde jsem si dávala jednu žvejkačkovou cigaretu za druhou. Tak vznikla má nevinně decentní závislost, kterou všichni prodejci cukrovinek v mém okolí znají a někdy mi ze známosti ke krabičce žvejkocigaret dávají zdarma Pedro (a já se pak čistě obchodně ptám: "když si koupim tři krabičky, dáte tři Pedra?").


Rozdováděnou sadou krému na ruce a balzámu s bambuckým máslem (jejich parťáky s vůní růže jste mohli vidět v článku Dárky z lásky) se s vámi loučím a zip na kabelce pomalu, pomaloučku zapínám...


Horký favorit parfém Prada Candy Florale aneb odměna nutná

$
0
0
Něco se mi před pár týdny povedlo. Už si přesně nepamatuju, co to bylo (takže zjevně nic nezapomenutelného), ale rozhodně to bylo něco, co si zasloužilo odměnu. A protože se blíží jaro a k jaru patří nový parfém, nebylo co řešit - odměním se novou vůní, která mě bude provázet těšením se na teplé dny a všechna jarní dobrodružství a pak jarem (i létem) samotným.

Měla to být taková vůně, ve které se bude snoubit něžná dívčí laskavost i hravé laškování plné života se smyslností pravé ženy. Ohó! Ženy, která už ví, co k ní sedí a fádnost a konvence to rozhodně nejsou. A tak jsem se rozhodla pro jednoho horkého favorita a koupila jsem si (přiznávám, že jako vždy úplně naslepo...já si prostě myslím, že odvážným štěstí přeje) na Elninu v kulaté růžové krabici (no jo, ta krabice rozhodla) vůni Prada Candy Florale.

Včera jsem seděla s kamarádkou v kavárně a na chvíli jsem se tam ocitla sama, takže jsem vyslechla rozhovor dvou (stroze oděných a usedle vypadajících - ale to jen klamaly tělem) dam, které seděly u stolku poblíž: "Já si kolikrát jen tak poposkočim. Nebo doma skáču tak vysoko, jak dokážu a při tom si pouštim hrozně nahlas muziku". Ta druhá se smála a hned dodala: "Jo jo, to já taky dělam". Bývala bych ráda řekla, že i já to tak dělam a pak bychom si daly pohár a vyprávěly si o skopičinách, které vyvádíme, protože máme ten dar nebrat sebe ani život tak šíleně vážně, ale místo toho jsem si jen stříkla do vlasů svůj nový parfém. Ten to všechno řekl za mě...



Dámská vůně Prada Candy Florale je květinově bombonózní, ovšem začíná překvapivě pikantně a nesmlouvavě - to bude tím limoncellem, ale zanedlouho se o slovo přihlásí jemné pivoňky, které pak doprovází karamel a med.

I když by se dalo říct, že je to nekomplikovaně hravá vůně k rozevlátým šatům a mašlím ve vlasech, oblékám se k ní úplně protichůdně. Ráda ji nosím třeba k úzkým černým džínám, pánské bílé košili s ohrnutými rukávy, s lechtivým kalhotkovým náhrdelníkem a rozcuchaným účesem. Kontrasty mě baví. Dokonce i tváří parfému Prada Candy Florale je někdo "very kontrastní" - moje oblíbená hérečka Léa Seydoux.


Víte, co je lepší než lahvička nového parfému? Plná krabice lahviček. Je to vlastně asi to nejhezčí parfémové balení, jaké jsem si kdy koupila. Všechny přípravky sady (mini parfém do kabelky 7 ml, klasické balení 50 ml a tělové mléko 75 ml) jsou vzorně uložené v kulaté růžové krabici, která se podobá krabicím na klobouky z nějakého správňáckého holčičího budoáru.


Mini voňavka ze sady se pohodlně vejde do večerního psaníčka nebo do kabelky, takže si svou novou vůni můžu připomenout kdykoli během dne. A konečně jsem díky její hravosti měla po dlouhé době chuť vytáhnout ze šperkovnice svůj kalhotkový náhrdelník, lištičkovou brož a nehtům jsem dopřála trochu třpytu a nadýchané růžové.


Flakón voňavky Prada Candy je fešák s netradičním víčkem. Respektive vůbec žádné víčko nemá. Prostě jen lahvičku vezmete a fííí...stříknete.


Na vymazleném kulatokrabicovém balení sady vůně Prada Candy Florale je fajn i to, že se do ní po vyjmutí parfémů dají uložit hedvábné košilky a milostné dopisy...takže hej, krasavci (nejlíp metrosumdesát vysocí a kudrnatí muzikanti), neváhejte a pište! ;)

Jak si vylepšit pracovní prostředí a zbavit se nepořádku

$
0
0
Jó, život nám klade do cesty všelijaké otázky. A není vždycky zrovna snadné najít na ně správnou odpověď. Jestli "být či nebýt", na to jsem si odpověděla už dávno (být mi přijde o dost lepší), ale otázka "jak si uklidit, zorganizovat a vylepšit (nejen) pracovní stůl tak, aby to mělo trvalý efekt", ta mi ležela v žaludku pěkně dlouho. Vždycky jsem všechno superbájo srovnala, ale za pár dní už nebylo po úklidu ani památky.

Ale už vím, jak na to. Pan Pořádek u mě konečně převzal vládu, i když to trochu bolelo. Podělím se teď s váma o to, co jsem musela udělat, abych se zbavila nepořádku a nastolila kolem svého pracovního místa řád (a mír). 


Nejmilejší věci sem, zbytek ven


Chtělo to pár změn a hlavně sledovat základní cíl, kterým se koneckonců v poslední době řídím v celém svém bytě:  obklopovat se jenom tím, co mi přináší radost, co mi připadá parádní nebo zkrátka tím, do čeho jsem zaláskovaná. Věci, které tahle kritéria nesplňují, musí jít o dům dál. To, když se člověk obklopuje jen tím, co se mu líbí, má plno výhod a překvapivě i jednu "pořádkumilovnou". Totiž pokud mám kolem sebe jen své nejmilejší věci, opečovávám je, objevím pro ně ideální místo, kde je vždycky najdu, a tak se mi daří udržet pořádek pod kontrolou mnohem snáz než dřív.


Třídit a vyhazovat - nemilosrdně


Třídit a vyhazovat - tahle slova jsem dřív vůbec neslyšela ráda. Auu. Vyhazovat nééé, to určitě bolííí! Jenže co se stane, když věci přibývají a žádné neubývají? Tušíte správně - začne to (nejen) na stole pěkně skřípat a vypadat tak jako na fotce (a to jsem stůl ještě před focením trochu uklidila). Změť knížek, cédéček, tužek, nabíječek, washi pásek, papírů atakdál, atakdál...

Milovníci chaosu by můj stůl určitě ocenili (za mírný poplatek je váš), ale já se nedokázala na cokoli soustředit, navíc jsem věčně něco hledala (a nenacházela)  a často mě přešla chuť v takovém pracovním prostředí cokoli dělat.

"Chce to organizaci, děvče, o-r-g-a-n-i-z-a-c-i", volala jsem na sebe a třásla si ramenem (jenom jedním - abych si nějak neublížila) a rozhodla se pro rezolutní řez - musím vyhazovat...Rozloučila jsem se se starými pohledy, napůl popsanými nebo dávno neaktuálními papíry, s fixami, které už dávno dosloužily, ke kontejneru s papírem jsem dala krabici plnou pastelek, sešitů a ořezávátek, které už mi nedělaly radost, ale někomu jinému by se kvůli nim ještě mohla rozzářit očka (krabice byla během dvou hodin rozebrána na cucky) ;), a když se zase začalo díky novému místu líp dýchat, použila jsem pár jednoduchých a levných triků, které se mi osvědčily, a které fungují tak dobře, že mám na stole pořád útulno a čisto.


Krabičky a úložné boxy

Napřed moje samolepky, sešity, výstřižky, pohledy, provázky, pásky a pastelky prošly tím výše uvedeným stádiem třídění (a ba jo - i na to vyhazování došlo). A pak jsem ty zbývající všudypřítomně poházené papírenské drobnosti uložila do krabiček (těch, které jsem si pro tenhle účel speciálně koupila za pár kaček v papírnictví nebo do krabic od kosmetiky nebo plechovek od sušenek). Hoví si tam jako v pokojíčku. Navíc jsem si na každou krabičku poznačila, jaký obsah se v ní ukrývá, takže už nikdy nehledám to, co potřebuju.


Průhledné organizéry

Výborná věc, na kterou nedám dopustit. Průhledné organizéry jsou prima třeba i na kosmetiku, ale využívám je i na maličkosti na pracovním stole, které potřebuju mít uspořádané na jednom místě. Prodává je třeba Ikea nebo různé obchody pro kutily. V tom mém našly příbytek moje nejčastěji používané washi pásky, ořezávátko, tiskátka, sirky, keramický pohárek s kancelářskýma sponkama a krabička od svíčky Diptyque, ve které mám pěkně na jednom místě tužky a zlaté nůžky.

Bezdrátová myš

Čím je na stole míň drátků a kabelů, tím líp. Bezdrátová myš je šikovná pomocnice, kterou si můžu klidně přenést i na gauč a tvářit se z gauče, že pracuju. Jediný  háček je v tom, že ne každá myška je kompatibilní (ale tfuj, co je to za slovní krkolomnost)...prostě ne každá myš se kamarádí s počítačem, takže je potřeba dobře ji vybrat, aby tohle bezdrátové kamarádství klaplo a dlouho vydrželo.

A co ještě pomohlo k lepší organizaci pracovního stolu?

- mít na něm jen ty věci, které opravdu často používám (žádných sto pastelek, když ve skutečnosti denně používám jen dvě nebo tři, žádných pět ořezávátek, když jedno bohatě stačí,..),

-levice a pravice už se nepere: na levé straně stolu mám "papíry" - sešity, diáře, knížky a trhací papíry, na pravé straně všechno ostatní (díky tomu po všem sahám instinktivně a nic nehledám),

-jen jeden šuplík - já vím, že to zní hodně přísně, ale když jsem měla stoly se spoustou šuplíků, kupilo se v nich plno nepotřebných věcí, které tam stejně většinu času jen tak ležely a lelkovaly; teď mám stůl s "jednošuplíkovým"úložným prostorem a nic v něm nechybí ani nepřebývá...a je to. ;)


A od organizace je už jen krůček k malému holčičárnickému vylepšování. Je príma mít na stole vázu s květinama, na ploše monitoru inspirativní pozadí nebo taky ještě:

Obrázky

Stačí jedna nebo dvě fotky přilepené washi páskou a hned mi jde práce líp od ruky.


Z oblíbeného hrnečku chutná líp

Ani se mi tomu už nechce věřit, ale vážně jsem kdysi používala hrnky, které se mi vůbec nelíbily, ale zdálo se mi, že je musím "upotřebit", tak jsem si do nich lila (bez nálady) kafe nebo čaj. To už je ale minulost. Neoblíbené hrnky jsem natřela a udělala z nich květináčky, a tak uvolnily místo nezbedným a rozpustilým hrnečkům, ze kterých si svůj horký nápoj vždycky s radostí vychutnám.


Židle "obměkčená" kožešinou

Když se můj stůl začal před časem rozčilovat, že se mu nelíbí židle, u které sedím, chtěla jsem na něj hodit nějaký hadr jako na papouška, aby zmlknul. Ale místo toho jsem nakonec hodila hadr (teda pléd) na tu židli a navrch jsem přidala ještě bílou umělou kožešinu. Stůl jsem tím obměkčila (už vůbec nenadává) a svoje sezení u počítače taky.


Trocha legrace

Za trochu tý legrace bych šla třeba na konec světa, ale naštěstí tak daleko nemusím. I na mém stole se dá totiž najít pár věcí, které nezkazí žádnou srandu. Třeba zvířecí kancelářské sponky, které mám uložené v porcelánovém hrníčku "Paris-Praha" nebo ořezávátko "růžový jednorožec", které z profilu vypadá jako Richard Gere.


Nakonec je to stejně všechno zas hlavně o detailech. I o takových drobnostech, kdy obyčejná bílá tužka s gumou může připomenout neobyčejné věci - třeba že se sluší a patří zásobovat hlavu šťastnými myšlenkami nebo že by bylo krásné si koupit pár růžových pivoněk a ještě lepší by bylo...plnit si svoje sny - i ty BIG. A jestli se sny plní u stolu nebo na prašných cestách s batohem na zádech, to už nechám na vás. ;)

7 věcí

$
0
0
Dneska v rubrice 7 věcí zase zabrousím mezi příjemnosti, které se kolem mě v poslední době vesele zatočily a udělaly mi radost. A protože tyhle mé články patří mezi oddechovky ke kafi, doufám, že před vámi nějaký ten voňavý kouřící se hrnek právě stojí a můžeme se na to tedy rovnou vrhnout. Holá hop!



1.Oboustranné zrcátko Chanel bylo vlastně dlouho jen takové mé malé velké přání, které jsem si vlepila do svého kostkovaného sešitu na úžasnosti, aby tam počkalo, až přijde jeho čas. A protože každé správné přání se musí jednoho dne splnit, ten den se konečně přiblížil. Ukázala jsem mému muži významně tuhle stránku kostkovaného sešitu, a když pochopil, že nechci ani tři černoušky, ani Hello Kitty, ani Kate Hudson s myšíma ušima, ale zrcátko Chanel, objednal ho a teď čeká v krabici (na úplně nejhornější polici ve skříni...kam nedosáhnu..doprčic) na moje narozeniny. Tak ať už to je, ať už to jeee.
 

2. Látková liška z Malého prince. Film "Malý princ" od Marka Osborna, který se koncem minulého roku promítal v kinech jsem viděla už asi pětkrát, zamilovala jsem se při té příležitosti do krasavice lišky a musela jsem si ji bez dlouhého rozmýšlení pořídit domů. A teď jen čekám, až mi do ucha zašeptá: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné...". Ty jo, ty lišky jsou tak chytrý.


3. Hrnek Butter Kings s jednorožci.Čím častěji z něj piju, tím víc se usmívám.


4. Nečekaná pošta. Jó, to se mi líbí hodně. A ještě víc se mi takové poštovní překvápko zamlouvá, když v balíčku najdu dobrou čokoládu (mám ji teď schovanou v šuplíku pracovního stolu a až bude nejhůř nejlíp, tak si ji smlsnu) a samolepku kolouška. Blani z blogu Blanchidlo prostě úplně přesně ví, jak na mě.


5. Dřevěné domky. Krásný důkaz toho, jak velká síla se skrývá v těch nejjednodušších a nejobyčejnějších věcech.


6. Tuzexová panenka. Představuju si, jak se kdysi stály fronty před Tuzexem, koupěchtiví majitelé "bonoměny" toužili po super obepnutých džínách Wildcat, po kořeněných parfémech, Coca-Cole, whisky Johnnie Walker a taky po tuzexových panenkách. Já naštěstí na tuhle roztomilou mini fešandu, kterou jsem jako mrňous s vytřeštěnýma očima obdivovala ve střelnicích, frontu čekat nemusela. Poslala mi ji totiž jako velké překvapení s dalšími holčičími poklady Ildi. To je ta Ildi, co umí úžasně vařit (Oblubenerecepty.sk) a co umí dělat radost - a to se cení moc.


7. Přírodní kosmetika Botanicus. Jejich obchody vypadají jako nějaké malé lázně, kde si můžete dopřát prakticky cokoli. Při poslední návštěvě toho jejich voňavého světa jsem neodolala a koupila si hřejivý sprchový gel se zázvorem a vanilkovou svíčku (s nejvanilkovatější vůní, jakou znám) - to abych se po té dlouhé zimě konečně rozehřála.

Jsme u konce, a tak je ten správný čas popřát vám, ať si užíváte všech příjemností (a že jich je!) a ať se vám o velikonočních svátcích dobře zpívá a zívá, tancuje a maluje a rychle utíká před pomlázkou. ;)

U mě doma...tipy, knížky, domácí minibar

$
0
0
Nejenom na jaře, ale vlastně kdykoli je náramně osvěžující pustit se do nějakého toho vylepšování domova. Já jsem zahájila nejen velký generální úklid, bílení a natírání, ale taky "jarní upgrade" mojí tajné lásky - minibaru. A tak vám při té příležitosti přináším nakouknutí ke mně domů, kde vám naliju pár drinků, ukážu vám, jaké kuchařské knížky mám nejradši a ještě přidám pár tipů z mých oblíbených obchodů. 

Takže - Mojito, Daiquiri, Piňa Colada, Cuba Libre, White Russian, Sex on the Beach nebo radši nealko vitamínová bomba? Vy poroučíte, já míchám. ;)


Domácí minibar patří u mě doma mezi moje oblíbence a dokonce i naši hosté a návštěvy se u minibaru zdržují víc než kdekoli jinde. Ó lá. La. La. Popíjí, prohlížejí si tlusté knihy, uzobávají Pringles (ty nesmí chybět nikdy) nebo hážou do zlatého prasátka mince a pak se je snaží z něj zase vydolovat (marně). To víte, jak jednou hodíte do mého prasete peníze, už není cesta zpět. ;)


Minibar jsem vytvořila ze starého špinavého servírovacího stolku, který byl na odpis. Byla to tehdy taková "záchranářská akce" a můžete si ji připomenout tady. Obsah "baru" měním podle nálady, ročních období i podle pitného režimu. Teď s příchodem jara jsem nahradila vaječné koňáčky, hřejivá vína se skořicí a punče za košíky s ovocem, ovocné šťávy a vitamíny, které jsou schované v dózách v ananasových tvarech. Ovšem pro zachování rovnováhy mezi zdravým a veselým tu mám jeden výborný legendární rum...


Nedokážu odolat lahvím neodolatelným. Design láhve i receptura karibského kořeněného rumu je dílem velkého a slovutného mistra tatéra a námořníka jménem Sailor Jerry (pokud znáte módní značku Ed Hardy včetně jejích peckových nepřehlédnutelných parfémů, jste Sailorovi na stopě), a tak patří mezi moje malé barové poklady. Dokonce i uvnitř láhve se skrývá jedno nálepkové překvapení namalované Sailorem. Tipuju, že až se podívám té lahvi úplně na dno (asi budu muset začít pít rum), nechám si vytetovat něco "rockabilly"...něco fakt barevně old school (vlaštovku, srdce, kotvu a nahatou holku s ukulele k tomu...aspoň mě na ulici neomylně poznáte).


A od rumu k literatuře. Moje nejoblíbenější kuchařka je Mexico: The Cookbook (autorka Margarita Carrillo Arronte). Je parádně tlustá a těžká (přes 700 stran plných krásných barevných fotek a ještě lepších pikantně mexických receptů). Zatím víc prohlížím než vařím, ale až se jednou usadím...


S další mou oblíbenou kuchařkou cestuju ráda do Paříže. Jmenuje se The Little Paris Kitchen: 120 Simple But Classic French (autorka Rachel Khoo). Mám ji už spoustu let a ještě mě neomrzela. 

A nesmí chybět ani knížka Džusy a koktejly (autorka Linda Doeserová), kde jsou skvělé a jednoduché recepty na koktejly z ovoce a zeleniny, a tak díky ní vytvářím spoustu zdravých tekutých dobrot.


V rámci neustálého "vylepšování" ráda měním nad mým minibarem fotografie a obrázky. Je to vždycky rychlá změna, která nic nestojí, ale stěna parádně prokoukne a nějakou obrázkovou novinkou vítaně ožije. Teď jsem si vytiskla a zarámovala fotku Jamese Bonda ála "Protřepat nemíchat" a pokaždé, když se na Jamese podívám, dáme si spolu jeden protřepaně nemíchaný drink.


A ještě mi dělá společnost nad minibarem další minibar, tentokrát malovaný (protože když nemůžete nikde najít ten správný obrázek, nejjednodušší řešení je prostě si ho namalovat). 



Tak a na závěr tu mám malou "barovou inspiraci" z několika internetových obchodů, kam si občas chodím doplnit zásoby.

Můj nový objev - rozkošná korejská kosmetika, která fakt funguje

$
0
0
Byly jednou jedny narozeniny. A o narozeninách stoleček. A na stolečku dárky. A mezi dárky taky roztomilá, vtipná a vyfešákovaná korejská kosmetika Holika Holika (bio kosmetika mi teď promine malou nevěru). Hezké věci někdy bývají jenom hezké (no a ono to prostě někdy stačí...to je stejný jako s holkama), ale když fungují a dělají to, co slibují, tak to jsme hned o nějaký ten level vejš a to se tu pak spolu scházíme a já vám vykládám a ukazuju obrázky a sdílím to svoje nadšení, protože co jiného s ním taky dělat, že jo? No a ten den je zrovna tady. 

Takže jak jsem tak kosmetiku Holika Holika vybalila z naparáděných a omašlovaných narozeninových balíčků, dala jsem se bez velkého přemýšlení do zkoušení. A byla jsem moc překvapená...

Byla jsem tak překvapená proto, že korejská kosmetika mě dřív přesvědčila jen o tom, že jejich obaly jsou bombózní co se designu týče, ale tím to obvykle skončilo. Hydratační maska nehydratila, voňavka moc nevoněla a lesk na rty se nelejskal (teda jo, ale jen do prvního volíznutí). Holika Holika to má ale nějaký vychytanější. Protože mně se zdá, že se mnou dělá, co může a zmůže (a zmůže toho dost), že funguje a že se při tom spolu ještě skvěle bavíme.


Takhle v poslední době začíná moje ráno. Čtu si, jak detoxikovat mysl i těéélo, na obličeji mám masku Holika Holika Mask Sheet Before (účinky jsou vidět hned po jejím použití; pleť je plná energie a rozzářená, tvářičky růžový...zkrátka vypadám po její aplikaci, jako kdybych vůbec nevěděla, co je to "mejdan") ;), popíjim čaj Pai Mu Tan (neuvěříte, ale fakt místo kafe) a pusu si patlám sytě růžovým (ale na rtech jakoby "průhledně" vypadajícím) božským balzámem Maybelline Baby Lips Electro. A pak jdu ven, celá (jako) nová. ;)


A večer si po očistění pleti nanesu tuhle krásně voňavou medovou královnu s borůvkama a nechám ji, aby pracovala, zatímco já spím a sním. Používám ji několikrát týdně a nemůžu si vynachválit, jak umí tahle noční medová maska Honey Sleeping Pack klamat (mým) tělem, protože se tváří, jako kdybych spala 8 hodin (a já přitom vylejzám kuchyňským okýnkem v noci ven a chodím na koncerty nebo pořádám filmové večírky).

A kdykoli (ráno nebo večer) se těším z cukrového peelingu Pig Nose. Chrochtám blahem spolu s ním. Obsahuje sacharózu, marocký lávový jíl, aloe vera, kaolín a rozjasňující citron. Pleť je po něm čistá, hebčí a bez černých teček. A voní...voní jako...cukrové prasátko. Nebo možná ještě líp. ;-)


Takže vyzkoušeno a podtrženo, dekorativní a pečující kosmetika Holika Holika je pro mě zatím ta nejúčinnější a nejvoňavější korejská kosmetika, jakou jsem vyzkoušela (a to jsem jí vyzkoušela už fůru). Gůglila jsem a jinde než na Parfums jsem ji zatím neobjevila, ale i tam je většina sortimentu Holika skladem, takže pohóda.

A tady mám ještě pár dalších holikovských záležitostí, na které si brousím zubiska. Tak jen tak pro inspiraci...:

10 maličkostí pro šťastnější květen

$
0
0
Rozkvetlý májový měsíc má směle nakročeno k tomu, aby to byl šťastný měsíc. Kabáty už leží na dně skříní, ti, co se dobře opalují (já to teda nejsem) už mají na pažích první olíznutí sluníčkem, v květinářstvích je narváno, v ulicích se začínají objevovat sukně a mrazáky v obchodech jsou plné nanuků (měli už jste nového borůvkového Mrože?...). Zkrátka, květen je náš.

A protože všechno dobré může být ještě lepší, a všechno šťastné ještě šťastnější, běžím se svou troškou do mlejna a mám tu pro vás dneska 10 maličkostí pro šťastnější květen.



1.Přepnout se do offline režimu. Třeba ráno vstát dřív než obvykle a získat trochu času navíc, nezapínat hned počítač ani mobil a udělat ze sebe na chvíli nekomplikovaného neandrtálce

Takový nekomplikovaný neandrtálec nemá starost, co bude, obejde se bez techniky a ke štěstí mu stačí konvička čaje a skořicové sušenky. Nebo je často viděn, jak sedí pod rozkvetlým stromem, usmívá se a žužlá stéblo trávy. Tak aspoň pár desítek minut neandrtálcování denně...

2.Udělat si očistný den/týden/nebo klidně celý měsíc. Jíst a pít zdravě, protahovat se a tancovat (slovo "cvičit" neříkám) a provést očistušatníku, bytu i pleti.

3. Sedět před kavárnou, chytat sluníčko a užívat si to "teď a tady".

4. Nechat se unést prodavačem zmrzliny.

5. Sušit prádlo venku pomocí nezbedného větru.

6. Vrtat se v záhoně, zasadit bylinky, natíratžidle novou barvou a vázy (nebo truhlíky) naplnit barevnýma kytkama.

7.Obědyv trávě se spoustou polštářků...v květnu už se to dá.

8. Jezdit na výlety. Nejlíp na kole. Tak často, jak to jen jde. A když to náhodou nejde, tak jet taky. 

9. Opatřit si program do letního kina (už to pomalu začíná) a rozhodně jít na film "Teorie tygra".

10.Číst inspirativní knížky, řídit se jimi, přát (a říkat) všem jen to nejlepší a nosit barevný korále. A cítit se při tom svobodně. Konečně! ;)


Jak bydlí Saša z Alexxiewstyle

$
0
0
Už dlouho jsme se společně nepodívali domů k někomu z vás. Mám na mysli tu starou dobrou rubriku mého blogu "Jak bydlí...", ve které jsme společně zvědavě nakoukli už do spousty nápaditých a stylových domovů. Je na čase tyhle inspirativní návštěvní dny oprášit a uděláme to hned - vypravíme se spolu zase na jedno báječné místo.

Ale ještě předtím je tu malá velká výzva pro vás všechny, kteří milujete svůj domov, hýčkáte ho a opečováváte a chcete se o svoje bydlení a nápady podělit se všemi mými návštěvníky a čtenáři.  Pošlete mi na ukázku pár fotek na můj mejl "viviblog@seznam.cz" a uvidíme, co se stane. ;)

A teď už se konečně můžeme plně věnovat návštěvě u slovenské kočky Saši z blogu Alexxiewstyle. Saša je mladá, milá a má štýl. Mrkneme se do jejího senzačního, ryze holčičího pokojíčku, který si sama zařídila způsobem, který je jemný, čistý a originální. Podívat se do takového dámského pokojíku je pro mou rubriku "Jak bydlí..." novinka, protože zatím jsme tu spolu šmejdili v celých domcích nebo bytech. Ale plno z vás má možná k dispozici právě tu jednu místnost, ze které můžete vytvořit svůj vlastní svět a kouzelné místo jen pro sebe, proto se taková inspirace určitě bude hodit. Takže, Sašo, jsi doma?

"Milí čitatelia,

zdravím Vás v dnešnom článku, kde Vám predstavím môj malý, biely "bunker". Úžasné dievča Vivi ma požiadala, či by som nespravila menšiu prehliadku mojej izby. Mňa to veľmi nadchlo a hneď som súhlasila - je to určite dobrá skúsenosť a veľmi jej za to ďakujem. A teraz sa už spoločne vrhnime na moju izbu.

Konečne vlastná izba podľa mojich predstáv. Behom 5-tich rokov sme sa s rodinou stihli presťahovať na štyri rôzne miesta - stále sme sa posúvali do lepšieho. Od malička som vždy mala izbu so svojou o rok staršou sestrou a nebola to  žiadna výhra. No to som bola ešte "malá" a bola som rada, že nemusím v tmavej izbe zaspávať sama.

BIELA - prvé slovo, ktoré ma napadne keď sa pozriem na moju izbu. V strede izby veľká biela posteľ, ktorá je na štýl vintage s veľkým bielym baldachýnom. Kozmetický stolík (vianočný darček) ma nesmierne potešil - každé ráno pri ňom sedím najmenej hodinu a chystám sa na ďalší skvelý deň v mojom živote. Keďže asi po mesiaci ma biely ošiaľ omrzel, nastal čas na nadrozmernú fototapetu. Môj zámer bol aby tapeta izbu opticky zväčšila a vyzerala ako reálne okno. Myslím, že sa mi to celkom podarilo - veď kto by nechcel bývať v Manhattane."


"Veľmi vzácna vec v mojej izbe je určite tento krásny portrét, ktorý nakreslila moja najlepšia kamarátka a dala mi ho na moje 17-náste narodeniny. Prezradím Vám, že najprv mi ho vôbec nechcela dať, pretože si s ním dala veľa námahy a kreslila ho niekoľko dní v kuse. No nakoniec som ju zlomila a Justin Bieber má dnes čestné miesto nad posteľou."


"Nemôže byť celá izba úplne sterilná preto tu nastáva veľký kontrast v mojom šatníku. Asi pred rokom som zo svojej skrine vytriedila farebné kúsky oblečenia a začala som nosiť skôr zemité farby - ale aj bielu. Nikto nechápal túto moju zmenu, pretože dovtedy som bola vždy "princezná v ružovej". No každý človek sa mení a vyvíja sa a ja teraz preferujem skôr all black style. Aj keď sa oblečiem jednoducho som skôr ten typ človeka, ktorý rád vyčnieva z radu, a preto som si začala kupovať "mačacie uši" ktoré na ulici určite zaujmú - preto v izbe nemôžu chýbať."


"No a nakoniec nastal čas aby som Vám povedala o mojej závislosti na knihách. Nachádzajú sa pohádzané po celej izbe či na nočnom stolíku, na skrini alebo nejaké staršie knižky z detstva aj pod posteľou. Niekedy sa ani nechcem začítať pokiaľ chodím do školy, pretože keď čítam neexistuje nič okolo mňa.

Čítali ste už niektorú knihu z môjho menšieho výberu alebo nie ste taký knihomoľ ako ja?"


"Neviem čo by som dodala nakoniec článku o mojej izbe asi už ani nič. Dúfam, že sa Vám môj článok a moja izba aspoň trochu páčila a možno aj niečím zaujala. S blogovaním som práve začala a hneď som dostala takúto skvelú príležitosť predstaviť Vám svoj "pokojíček". Bola by som veľmi rada ak by ste sa stali čitateľom môjho blogu ktorý je síce ešte len na začiatku ale budem sa snažiť ho zdokonalovať a posúvať stále ďalej. Odkaz nájdete TU - každá návšteva by ma nesmierne potešila. ♥

PS: najkrajšia ozdoba izby SYKES- môj pes, ktorý Vám nechcel zapózovať."


A protože já musím mít vždycky poslední slovo, chci Saše z Alexxiewstyle moc poděkovat za to, že nám ukázala svoje holčičí království, ve kterém bych se já osobně cítila jako v bavlnce a klidně bych se tam (aspoň na pár skvělých dní) zabydlela...i když nevím, co by tomu řekl chlupáč Sykes. ;) 


7 věcí

$
0
0
Tentokrát se další pokračování série článků o sedmi malých radostech všedních dnů ponese v duchu všech možných holčičáren. Budeme se vonět Šanelem, číst si o Diorovi, budeme pěstovat bylinky v domácím mini skleníku, připravíme si k jídlu i pití něco very zdravého a dobrého a pozveme si sem i pár kluků - třeba Leonarda  nebo Tomíka, který v rámci narozenin slavil, že je zas o rok hezčí.

7 příjemných věcí, na každý den v týdnu (nejmíň) jedna...


1.Bordelářské radosti
Každý bordelář ví, každý bordelář chápe...Že totiž ty okamžiky, kdy nečekaně najde něco, co dřív někam zašantročil (tedy "pečlivě uklidil"), znamenají radost k nezaplacení. Miniatury parfémů Chanel jsem uklidila tak starostlivě, že se po nich na dlouhou dobu slehla zem. Už jsem si myslela, že bez mého vědomí odjely na zkušenou do místa svého narození, Paříže. Včera se ke mně ale dobrovolně vrátily a tvářily se, že celou dobu relaxovaly ve čtvrtém šuplíku toaletního stolku. Ale vy jim to snad věříte?


2.Životopis Christiana Diora
Přečteno a podtrženo - knížka Dior - Biografie slavného návrháře od Isabelle Rabineau je přímo ideální stylové čtivo do pruhované houpací sítě. Přelouskala jsem životopisů Christiana Diora několik, ale tenhle patří mezi ty nejlepší. Akorát jsem při jeho čtení dostala hroznou chuť vlastnit od něj aspoň čtvery šaty a pár párů lodiček, jenže to by se ta knížka pěkně prodražila...


3. Domácí mini skleník
Skleníkový domek (Ikea) jsem si pořídila asi před půl rokem a až teď jsem se konečně pustila do pěstitelství (k tomu jsem si musela pořídit i lacláky, organizér, květovaný notes "Zahradníčkův rok" a apartní zahradnické rukavice od anglické rodinné firmy CGB). Tak tedy - petrželka, pažitka, bazalka? Poroučejte, všechno máme. A co máme, to na talíř hned dáme. A co tam dáme, na tom si pochutnáme.


4. Servírovací potěšení
Dělá mi velkou radost hezky prostřít. Malá kytka do vázy, pěkné skleničky, zábavné příbory, různé přílohy a dipy podávané v malých mexických mističkách, láhev dobrého vína. Dělá mi velkou radost hezky prostřít, když je obyčejný den. Ten obyčejný den se pak jako mávnutím proutku změní ve slavnostnější a veselejší. A každý den si tohle zaslouží.

5. Ponožkování
Moje "oscarové ponožky" jste už nedávno viděli na mém facebooku, ale musela jsem je propašovat i sem. Leonardo DiCaprio se mnou teď totiž chodí a nechceme to tajit. Jsem s ním dokonce domluvená, že spolu budeme (všude) chodit tak dlouho, dokud se mi "nesepere", tak nám držte palce. ;)


6. Mňam smoothies
Úplně jsem tomu propadla. Smoothie z červené řepy, rajčat a mrkve, smoothie z jahod, banánů, broskví a borůvek, smoothie z ovesných vloček, lesních plodů, oříšků. Jo a medu...a jedu, jedu, jedu. Senzační nakopávka energie a taky jeden z mála způsobů, jak do mě rychle dostat tolik zeleniny a ovoce.


7. Tomík - král narozeninových párty
A na závěr bych tu měla jednoho oslavence. Tomíkovi je zas o rok víc, ale máme spolu uzavřenou tajnou dohodu, že když se mě někdo zeptá na jeho věk - říkám (už spoustu let) "3 roky". Tak ať jsou mu ty 3 roky ještě hódně dlouho. ;)

Lollipop aneb když neni co řešit

$
0
0
Dneska sice rekordně krátce, ale zato hodně barevně a rozdováděně. Posílám vám jeden bláznivý, cukro psychedelický a bezzábranový song na nedělní tancovačku.Totiž, včera jsem si zase hrála na kavárenskýho povaleče a z džuboxu se ozval song Lollipop (Mika) a přímo mezi stolky s kafem začali tancovat lidi. Napřed jeden spontánní odvážlivec a pak dva a nakonec jich bylo hodně (já taky), a tak si říkám, že by mohl roztancovat i vás. Protože žijem jenom jednou, tak neni co řešit.

Tak...odvaž se a pojď si trsnout! ;)


Věci, které miluje Veronika ze Stylishcoffee

$
0
0
Obklopovat se inspirativními a pozitivními lidmi, to považuju za jedno z nejdůležitějších "pravidel" spokojeného života. To se pak nese vzduchem krásně čistá energie, to pak máte chuť tvořit a nořit (se do příjemných okamžiků) a zkrátka, to je vám pak na duši hezkypěkně. A já vás dneska seznámím s Verunkou ze Stylishcoffee, která mezi inspirativní a pozitivní lidi bezesporu patří.

Potkaly jsme se asi před rokem v mejlové schránce, kam mi tenkrát přišlo Verunčino mejlové psaní. Byl to e-mail trochu plachý, trochu bezradný; e-mail od člověka, který vstoupil do neznámého blogového světa a najednou viděl kromě jeho radostí i strasti a lapálie. A teď, po roce...neuvěříte, k čemu došlo. Z nesmělého blogu se stal inspirativní svět, ve kterém se to hemží kávou, knihami, Paříží a cestováním tak vůbec, motivací, překonáváním sebe sama a ukazováním cesty, jak si užívat života. 

Proč vám to píšu a proč se tu tak podrobně rozepisuju? Protože vám tím chci říct, že Verunka je zářným příkladem člověka, který když dělá to, co si předsevzal, trpělivě a doopravdicky, s radostí a s opravdovou chutí, dokáže všechno, o čem snil. A dokážete to i vy...

Pojďte se teď podívat na Verunčiny lásky. Stojí to za to. Veru, máš slovo:



"Sedím na sluncem zalité zahrádce mé oblíbené kavárny, poslouchám zpěv ptáčků, usrkávám cappuccino z porcelánového šálku posetého kvítky a na obrazovce počítače se na mě směje jedna pěkně zapeklitá výzva.

Jsem trochu nervózní. Pořád dokola si pročítám tu milou zprávu, která mi před pár dny přistála v mailové schránce a nutí mě usmívat se od ucha k uchu. Je mi velkou ctí napsat článek pro Vás, čtenáře tohoto blogu, ale zároveň jsem si vědoma, jak těžký úkol mám před sebou.

Vivi mě poprosila, abych se s Vámi podělila o věci, které miluji a které mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. A co vám budu povídat, krásnější téma jsem snad ani nemohla dostat! Tak se teď pohodlně usaďte, připravte si kávu, čaj nebo nějakou parádní letní limonádu a jdeme na to!"


"Začnu jednou z mých největších vášní, kterou je cestování. Miluji to očekávání, plánování a hlavně dobrodružství. Ohromně mě naplňuje poznávání nových lidí, jejich kultury a zvyků (i když někdy dost netradičních). Možná jsem trochu blázen, ale zastávám názor, že na světě jsme stejně všichni jedna rodina. Lidé pro mě nejsou cizí, jen zatím nepoznaní. Na cesty se proto snažím nejezdit jako turistka, ale jako cestovatelka. A v tom je velký rozdíl, vážení! Základní památky proběhnu během několika prvních dnů a zbytek pak trávím vysedáváním v nenápadných kavárničkách, brouzdáním po utajených tržištích a letmým pokukováním po šarmantních místních elegánech."


"S cestováním souvisí i má druhá láska, kterou máme s Vivi společnou. Paříž. Město tvrdohlavě odmítající jakákoliv pravidla a trendy. Ale právě to mu dodává ono magické kouzlo. Po ulicích se procházejí elegantní Pařížanky, šansoniéři zpívají na břehu Seiny, šarmantní Pařížané pokuřují na terasách vynikajících restaurací a v Lucemburských zahradách se pořádá maraton pikniků proložený partičkami pétanque. Možná právě město lásky, jak se Paříži přezdívá, mi dává motivaci prokousat se složitou francouzskou gramatikou. Až se ale jednou budu procházet kolem Eiffelovky a vést vášnivou politickou debatu ve francouzštině s mým pařížským manželem, řeknu si, že ta dřina stála za to."




"Kdo mě alespoň trošičku zná, určitě mou následující vášeň už netrpělivě očekává. Káva. Nechci tu ale mluvit jen o šálku zalitém horkou vodou. Káva je krásný životní styl. Miluji její pronikavou vůni, uklidňuje mě drnčení mlýnku, vyhledávám útulné kavárničky a obdivuji práci potetovaných a pořádně vousatých baristů. Většina mých textů vzniká právě nad šálkem tohoto kouzelného elixíru a na práci v jedné malinkaté kavárničce budu vždy s úsměvem vzpomínat. Jen si představte, kolik nových přátelství, lásek i důležitých rozhodnutí vzniklo právě mezi zdmi provoněných kaváren..."




"A co bych to byla za blogerku, kdybych nemilovala psaní, literaturu a celý tento svět plný fantazie! Čtení je jedna z nejkrásnějších věcí. Na okamžik nám pomůže uniknout z (někdy ošklivé) reality všedních dnů a otevře nám bránu do světa, kde nic není nemožné. Vždyť právě knihy jsou to, co přežilo všechna léta plná válek, revolucí a pokroků. V nepatrných řádcích je ukryto všechno vědění světa! A je úplně jedno, jestli milujete romantické příběhy červené knihovny, tajuplné detektivky nebo odborné svazky plné nejzajímavějších informací. Knihy jsou tu pro všechny a doufám, že ještě pěkně dlouho budou."




"Chtěla jsem napsat, že to už je vše, ale není. Věcí, které můžeme milovat je totiž nekonečně mnoho! A je jen na nás, jestli je chceme vidět. Abych dnešní povídání nějak uzavřela, dám vám na konec jeden tip. Radujte se! Ze všeho. Milujte život a on bude milovat Vás. Za to Vám ručím."
Veronika, Stylishcoffee
 

Jak bydlí...Bezega

$
0
0
Nedávno jsem vás tu směle vyzvala, abyste mi posílali pro rubriku "Jak bydlí..." fotky vašich domovů. A tak se taky stalo. Nakoukla jsem díky vašim fotografiím do moc  hezkých bytů i domků a některé z nich si tu v průběhu času společně představíme. A propos - výzva stále platí. Ještě pořád máte možnost ukázat ostatním svůj pokojík, byt, dům nebo ateliér, inspirovat je a potěšit a přitom všechny pozvat i na váš blog nebo e-shop, pokud nějaký máte. Na ukázky vašeho domova se těším na adrese viviblog@seznam.cz. ;)

Přihlásila se i kreativní Bezega (ať už s egem nebo bez ega), která si právě zabydluje svoje vysněné hnízdečko, a udělala mi tím radost. Nebojí se totiž při zařizování výzev, v obchodech si dokáže vyjednat svou cenu, využívá při zařizování fantazii a navíc si na nic nehraje; je prostě svá, stejně jako její domov.

Bezega z blogu bezega.blogspot.cz sama o sobě říká, že je spořivá minimalistka a celou řadu nápaditých dekorací si sama vymyslela a vyrobila. Je to fakt - proč utrácet (deseti)tisíce, když stejně nakonec máme největší radost z toho, co si vlastnoručně vytvoříme, že ano? Chce to jen nápad. A nápadů, těch má naše dnešní hostitelka víc než dost. Pojďme se teď společně podívat do jejího světa, do pokojíku, kde vládne bílá doplněná módní měděnou, kde se díky spoustě měkoučkých polštářů může snadno konat polštářová bitva a kde se dá pracovat i snít.

Milá Bezego, proveď nás svým holčičím královstvím...


"Proč jsem začala touhle fotkou? Protože nápis, který mám nad postelí neznačí jen to, že chci mít v novém pokoji pěkné sny, ale i fakt, že můj pokoj se pro mě stal místem pro snění a sám o sobě je vysněný!

V mém novém pokoji jsem jakž takž zařízená a zabydlená, ale přesto je to velice krátce, takže omluvte nějaké ty nedostatky. Nechtěla jsem totiž v rámci minimalistického řešení tolik utrácet za vybavení, a tak si dělám hodně věcí takzvaně sama (pro anglomilovníky DIY). 

Při brouzdání na Pinterestu (nekonečná studnice nápadů) jsem podlehla kouzlu měděných doplňků, geometrických tvarů atd. Takže bylo rozhodnuto. No a bílá barva vévodila už v mém starém pokoji a měnit jsem to nechtěla, takže to zůstalo při starém. Jsem děvče spořivé a řekla bych i vynalézavé, a když to spojíte s mým oblíbeným minimalismem, dokážete vykouzlit neuvěřitelné věci. Tak račte dál, kdo hledáte inspiraci."


"Světlá podlaha byla zakoupená v Hornbachu v akci. Přestože několik prken bylo poškrábaných, nelenila jsem a kývla na koupi s tím, že chci ještě maličkou slevu na ty poškrábané. Ty jsme vyndali a použili je jako podložky jinde, ale měla jsem tak slevu z už tak zlevněné podlahy. Měděné doplňky nebylo až tak lehké sehnat, aby nestály majlant a tak jsem kámošila se sprejem a hodně věcí prostě přestříkala. Taky na nákupy doporučuju prodejny typu KIK, papírnictví a kreativní potřeby, protože tam mnohdy najdete poklady. Židli jsem našla na půdě a tak se mi líbila, že jsem si jí nechala, jen jsem jí nožičky podlepila polystyrenovými vložkami, aby mi při odstrkování neodřela podlahu, a čeká jí upgrade, kdy jí vyměním čalounění na podsedáku. 

Vidíte ty trubky topení? Jiní by z nich šíleli, já je nechtěla zakrývat, protože jsou, světe div se, měděné!! Tudíž pasují do pokoje a jsem za ně moc ráda. Další z mých DIY výtvorů stojí na poličce, kdy jsem třeba nastříkala na zlato lahev od šampaňského."


"Bohužel jsem se ještě nerozhodla, jestli nakonec bude postel na paletách, tak jak jsem měla v plánu, nebo koupím klasický rám, který mám v plánu přelakovat také na bílo, a tak spím vlastně na zemi. Základem byla pro mě tedy kvalitní matrace, tam jsem nešetřila a protože jsem už připravená na vytvoření záhlavníku, nechávám to prozatím takto. Tuna polštářků je prostě nutnost a povlaky na ně jsou také hodně zajímavé, protože snad každý má svůj příběh. Zlatý třpytkatý je z topu, podlouhlý z Primarku, leopardí velký ze závěsů, světlý napravo ze svetru, šedý třpytkatý z Tunisu atd. Prostě moje sbírka..

Polička vedle postele je velmi praktická. Mám na ní vše, co potřebuju, když mám opravdu líný den a nechci vylézat."


"Nad postelí mám, asi jako každá blogerka, světýlka. Ale já jsem si už nějak zvykla usínat jen při jejich svitu. Je to strašně jemné a příjemné světlo, které je super jako intimní lampička pro sledování seriálu apod. Svícen nahoře je "koupě roku". Dlouho jsem podobný designový kousek chtěla, ale všude stál kolem 1000 Kč. Až jsem na něj narazila na stránkách Tchiba a bylo rozhodnuto. Vyšel mě na úžasných 50 Kč, protože jsem na 200 měla dárkový poukaz."


"Tahle komoda opět prošla mým zásahem. Je přelakována a mám ji moc ráda, i když při stěhování utrpěla pár ran. Štendr na oblečení byl mým dalším snem, ale nikdy jsem na něj neměla v pokoji místo. Dole mám vyskládané kabelky a nahoře visí bundičky, které aktuálně nosím. Taky si sem připravuju oblečení do práce na druhý den. Ten stojan vedle je původně stojan na CD, který jsem přelakovala a udělala z něj malou výstavní vitrínku. Nápis STAY STRONG je ručně dělaný od bývalého přítele, který byl moc šikovný na tyhle práce."


"Nechtěla se mi fotit tahle bílá obří krabice, která je koupí roku číslo dva. Je to obrovská skříň, která byla původně za nějakých 20 tisíc. Ale protože byla poslední vystavená a má na straně maličko, opravdu maličko (navíc na straně, která není vidět) škrábnutý bok, ukecala jsem paní na slevu a mám jí za neuvěřitelných 10 tisíc. Plus jsem si nechala do ní nařezat desky a mám tedy jednu stranu na tyče a druhou s fochy (nařezání desek mě vyšlo na 500 Kč) a skříň je tak přesně dle mých představ. Vejde se mi do ní všechno, až se mi zdá prázdná a tak jí používám i jako úložný prostor na jiné věci."


"Zrcadlo ještě přidělané není, ale protože jsem nechtěla zrcadlo na skříni, kvůli tomu, že bych se cítila nepříjemně v pokoji s tak velkým zrcadlem, které by bylo přes celé jedno ,,křídlo,, skříně, vyřešila jsem to koupí zrcadla do koupelny, které má moc hezký rám, který je poškrábaný a vlastně to vypadá, že je to schválně a jakoby patina, tak jsem ho místy doškrábala doma a v obchodě na něj dostala slevu a mám ho za 200 Kč. To na čem stojí je "malý otoman" který jsem koupila v Baumaxu. Má úložný prostor a můžete na něm i sedět. Plánuji ho přendat jinam a poslouží asi jako podložka na tiskárnu, ale prozatím abych si viděla nohy, je to podložka pod zrcadlo."


"V pokoji mám zkosené stropy, které ale nejsou naštěstí tak nízké, tudíž mi to dává hodně prostoru, navíc mám takovou atypickou chodbičku, když vcházím do pokoje. Je to prostě můj snový pokojíček a jsem moc ráda, že vypadá přesně dle mých představ, ještě si jej budu hodně dodělávat, ale na to už si počkejte do videa aneb ano, bude room tour na mém youtube channel."


"Děkuji Vivi za možnost představit vám svoje království. Je to pro mě čest, mít na tak krásném a příjemném místě kousek svojí tvorby."

Foto a text: Bezega, Bezega.blogspot.cz

Papírnické radosti...samolepky, bloky, deníky a Sagvan Tofi

$
0
0
Vždycky jsem si přála bydlet v papírnictví. Víte, přes den bych čekala schovaná v tajné skrýši (za stohem tlustých knih a deníků) a jakmile by prodavač za posledním zákazníkem zamknul na dva západy, vylezla bych, rozsvítila malé lampičky na zdech a procházela se mezi navoněnými sešity a dopisními papíry, prozkoumávala bych, jak barevné jsou zdejší pastelky a jestli štětce a akvarelové barvy umí na čtvrtkách vykouzlit ten správný malovaný život a taky bych napsala spoustu dopisů a polepila je těmi nejhezčími nálepkami. Tak, to jsem si vždycky přála.

A když máte takové přání, to si pak (pod)vědomě chcete doma vytvořit svoje vlastní papírnictví...A protože jedno takové "domácí papírnictví" mám a cítím se v něm parádně svobodně, mám tu dneska i pro vás malý únik do světa notýsků, balicích papírů, tužek a štětců...


Kam se hrabe Chanel...nejvíc voní papír. 

Taková moderní verze starých vystřihovánek. Vystřihne se potetovanej polonahatej panáček, pak se vystřihnou papírové kalhoty a pokud uznáte za vhodné, pěkně si ho oblečete. Anebo taky ne. Vtipný nápad Todda Selbyho (z knihy Fashionable Selby).

Sešit na sny a přání? Nebo na malování? Na sepisování všech možných radovánek nebo jen na zaznamenávání nákupních seznamů? Jak kdy. Sešit na úžasnosti může mít spoustu podob.

Jako živej...
Mám je ráda takhle pěkně pohromadě.

Dřevěná krabice na kapesníky s nějakým chlapečkem a liškou...copak je to asi za postavičky? ;)

Velký průhledný organizér, ve kterém se schovává spousta mých pokladů - od samolepek, přes washi pásky až po sponky na papír ve tvaru Malého prince.

Marilyn je věčná inspirace...

Balicí papír musí být fešák. Pruhovaný, růžový, plameňákový i s kávovými známkami "Julius Meinl".

Občas zapátrám ve svých starých papírenských pokladech a najdu něco...úsměvného. Jako třeba před pár dny, kdy jsem se při jednom takovém zkoumání dávno zapomenutých krabic až lekla. Z jedné z nich na mě totiž "rádobysexykoukal" bývalý srdcolamač Sagvan Tofi - pohled s ním mi poslala kdysi dávno teta na letní tábor a dal se vyměnit za samolepky nebo za 2 žvejky s tetováním. Nevyměnila jsem, i když nechápu proč. ;)

Není nic lepšího než si ráno plánovat takovou pěkně vypečenou cestu do Paříže a mít k tomu ten správný pařížský deník.

Jsem ráda, že jste se se mnou dneska tak hezky papírensky zasnili. Občas je to potřeba...;)

Viewing all 337 articles
Browse latest View live