Quantcast
Channel: Vivi.cz
Viewing all 337 articles
Browse latest View live

5 šťastných věcí

$
0
0
Právě jsem se po týdnu vrátila domů a hned jsem přispěchala za vámi, protože...stýskalo se mi. Děkuju vám ještě jednou za všechna krásná vánoční přání, která jste mi tu v komentářích nechali, a doufám, že jste si svátky opravdu užili. Já ano a tady je "pět věcí" z posledních dnů - jen tak, pro potěšení.

V mém kostkovaném sešitě se plní prázdné stránky rychle. I o Vánocích tam přibylo plno výstřižků, malůvek a fotek. Tyhle dvě mám obzvlášť ráda. Fotku vlevo jsem pořídila, když jsem ráno na Štědrý den u mých rodičů okukovala vánoční stromek. Tyhle staré ozdoby visí u nás na stromečku desítky let a já mám díky nim uklidňující pocit, že některé věci se zkrátka (díkybohu) nemění. Fotka vpravo je z časopisu a já ji asi brzy přilepím žvejkačkou na zrcadlo v kadeřnictví, protože "takhle to příští rok budu nosit" ;-).

To je kapitola sama pro sebe. Víte, dostala jsem k Vánocům Polaroid a kdyby jedna fotka nevyšla na hříšné peníze, cvakala bych jako divá (i tak jsem cvakala jako divá). Je to príma zážitek, když je foto obrázek během minuty na světě. A tak mi už 15 polaroidových fotek připomíná, jak hezké letos byly svátky, jak úžasně mamka vařila, jak jsme s mým mužem s veselou náladou plánovali příští rok, jak taťka tradičně skládal puzzle, jak jsme se spolu nasmáli, jak byl Tomík šťastný, že jsme všichni kolem něj, jak jsme neviděli ani jednu pohádku, protože se i u televize pořád povídalo a povídalo nebo jak jsme trávili plno času na procházkách...

V mojí kuchyni se spolu moc často nezastavujeme, ale po tom, co mělo moje kakaovo čokoládové cukroví úspěch, chystám se v novém roce víc vařit a péct (jinými slovy - chystám se "mít víc času").

Když jsem u našich, ráda tam "hraboším" - v mém starém stole se spoustou šuplíků, v krabicích na půdě a-tak-dál. A pokaždé si odvážím nějaké dávno zapomenuté poklady. Tyhle hodinky jsou staré víc než 20 let a dostala jsem je od dědy první školní den. Jsou droboučké, řemínek je pořád pevný, musí se natahovat (hezký návrat do starých časů) a pořád šlapou jako...no jako hodinky. Mám velkou radost, že se ke mně hodinkové tulačky zase vrátily (byly úplně na dně jedné velikánské krabice - umím prostě "hrabat" jako profík!) ;-).

Bez rozzářených a milých kaváren bych se neobešla...ani o Vánocích. Tahle je moje oblíbená a vypili jsme tam letos nejednu kávu, snědli nejeden dort a podívali se na dno nejedné decce vína.

A tohle je bonusová fotka na závěr. Dostala jsem totiž k Vánocům soba. Zatím nevím, jak ho krmit, jak ho správně ustájit nebo dokonce zapřáhnout do sání, a tak mu dávám granule, spí s námi v posteli a tváří se, že zapřahat se nenechá. Uvidíme, uvidíme, uvidíme, ty jeden sobe!

Růžový diář aneb jaký bude rok 2014

$
0
0
Je prvního ledna a s novým diářem a jeho nadějně prázdnými stránkami začínáme symbolicky od začátku. Když se podívám na svůj starý diář, musím se pod fousky usmívat, protože je až neuvěřitelně tlustý, plný barevných popsaných a pomalovaných stránek, a tak mi připomíná, že to byl opravdu dobrý rok. Byl plný zážitků a nových zkušeností. Ale taky jsem v něm udělala spoustu chyb, protože jsem svou energii soustředila špatným směrem.
Před rokem jsem tady na blogu napsala článek o tom, že rok 2013 bude nejlepší na světě a taky o tom, že diář Malý princ bude jistě plný báječných zápisků (můžete si ho připomenout tady), ale teď vím, že jsem si naivně myslela, že všechna pohoda a štěstí přijde tak nějak samo, že si mě najde i bez mého přičinění...Dívám se teď na svůj nový diář, který je úplně růžový. Tak růžový, jak růžový bych si přála rok 2014. Jenže růžová budoucnost mi nespadne do klína jen proto, že si to přeju, a že mám ve stejné barvě diář. Vím, že na sobě budu muset pracovat, být víc s těmi, které miluju, líp si organizovat čas, znát svou cenu a nedělat věci "zbůhdarma", být důsledná v tom, co si naplánuju a vymanit se ze skořápky pohodlnosti. Takže ano, i letos jsem přesvědčená o tom, že rok 2014 bude nejlepší na světě, ale zároveň vím, že na tom budu muset zamakat ;-).

Posílám vám čokoládové lízátko s prasátkem pro štěstí - to proto, aby byl váš nový rok sladký a šťastný. A nejvíc vám přeju, abyste na nic nečekali a aktivně šli za tím, po čem toužíte, protože není nač čekat. Dobrý život nepadá z nebe, dobrý život si musíme utvářet krok za krokem sami a jít mu naproti. Pojďme letos tancovat v dešti, radovat se z maličkostí a jíst čokoládová lízátka, ale nezapomínejme přitom taky pracovat na tom, aby měl náš život ten správný směr, a aby se naše přání plnila.
Když on totiž bude nový rok zřejmě opravdu takový, jaký si ho uděláme. Tak si ho udělejme co nejkrásnější...;-)

Jak to udělat, aby se vaše cíle a předsevzetí do puntíku splnily

$
0
0
Dělám to každý rok stejně. Napíšu si na první stránku diáře svoje cíle pro nový rok. Napíšu je, podtrhám podle důležitosti, zásadní body ještě obtáhnu růžovou pastelkou, vlepím k nim hezkou samolepku a...u toho obvykle zůstane. Předsevzetí při první příležitosti poruším, k vytyčeným cílům nedojdu. Jenže letos jsem si konečně jasně uvědomila, proč si svoje předsevzetí sice vždycky tak pěkně sesumíruju a zapíšu, ale už se mi nedaří je realizovat. Šla jsem na to totiž pokaždé moc obecně a s příliš velkou fantazií.
Pokud máte stejný problém, mám tady pro vás 5 tipů, jak na novoroční cíle a předsevzetí tentokrát vyzrát a jak je naplnit.

I Tomíček ví, že letos dokáže všechno (třeba i jezdit na kole), ale musí na to jít chytře a s dobrým plánem.

1. Dávejte si malé a reálné cíle
Když si na začátku roku, plni optimismu a naděje, dáváme přehnaně velké cíle, většinou končí za pár týdnů v zapomnění, protože je to prostě "moc těžké". Neklaďte si nástrahy v podobě velkolepých cílů jako "zhubnout", "najít si práci", "přestat kouřit", ale rozdělte si svoje přání na dílčí cíle. Místo "zhubnout" si dejte za cíl třeba zdravěji snídat, nejíst pozdě večer, alespoň 5 minut denně si zacvičit. Malé cíle s dílčími úkoly, které postupně zvládáme, přináší radost z úspěchu a motivují, aby se nám na sobě chtělo dál pracovat. A když se chce, tak to jde (a když to jde, tak se chce).

2. Orientujte cíle na své štěstí a nebojte se
Dejte si takové cíle, které obohatí váš život a díky kterým se posunete dál. Nebojte se něco změnit, když máte pocit, že se pořád plácáte na jednom místě. Jak by řekl klasik: "odvahu, studente, odvahu!". ;-)

3. Buďte konkrétní
Cíle jako "víc se věnovat rodině", "líp si organizovat čas" nebo "být konečně šťastný" jsou sice chvályhodné, ale tak abstraktní, že nejdou pořádně nijak uchopit. Nahraďte je konkrétnímiúkoly, zvolte jednoduché a jasné cíle, kterých není těžké dosáhnout, a které vás postupně dovedou k tomu, že se vaše velká přání začnou plnit.

4. Každý den udělejte něco
Jděte ke svému cíli tak, že se mu budete věnovat třeba jen 5 minut, ale zato každý den. Pěkně krůček za krůčkem. Je lepší začít pomalu, zlehounka a postupně se dopracovávat k lepším výkonům, než přepálit start a za chvíli zase "sedět na zadnici" a nedělat nic. Možná plánujete víc cestovat, ale trápí vás špatná angličtina, tak noste kapesní slovník pořád při sobě. I 3 naučená slovíčka při cestě tramvají jsou lepší než nic (a 3 slovíčka denně, to je 1095 slovíček za rok!). Možná se chcete naučit líp fotit, tak noste svůj foťák pořád u sebe a každý den udělejte aspoň jednu fotku (uvidíte, jak se se svým fotoaparátem za těch dlouhých 365 dní v roce perfektně sžijete). A navíc budete mít z vašich malých každodenních pokroků potěšení a to se vždycky počítá.

5. Odměňte se
To je taková malá třešnička na dortu. Po každém splněném cíli (klidně i v jeho dílčích krocích) by měla přijít odměna, která navíc dobře poslouží jako "motivátor". Ať už si jako odměnu zvolíte den volna, nový puntíkatý hrnek, hezkou knížku nebo vytoužený parfém, bude vám připomínat, že jste dosáhli svého cíle, že se vám něco opravdu podařilo, a že na sebe můžete být pyšní.


A tady jsou moje 3 malé, ale důležité cíle pro rok 2014:
1. Vstávat nejpozději v 8 hodin. Někdy pracuju nebo internetuju ještě dlouho po půlnoci a vstávání v rozumnou hodinu je pak nepřekonatelný problém. A když pozdě vstanu, než se rozkoukám, je oběd a než se skutečně pustím do něčeho pořádného, jsou dvě hodiny odpoledne. A to má za následek zase jen to, že musím pracovat dlouho do noci. Začarovaný kruh, ze kterého musím ven. Letos jsme se navíc s mým mužem rozhodli, že spolu začneme pracovat. Je to skvělý pocit, že se z nás stanou parťáci i pracovně a budeme řešit naše projekty společně. Moc se na to oba těšíme, ale je taky jasné, že bez disciplíny a rozumného vstávání to nepůjde...mimochodem - nový budík už mám.

2. Udělat si v týdnu jeden volný den bez počítače. Může to být neděle nebo úterý, to je jedno, ale bude to den plný odpočinku, čtení knížek, dlouhých snídaní, pečení čokoládových dortíků, pouštění filmů, které mám na seznamu už léta, ale pořád "není čas"...zkrátka den plný zábavy, ale Frederik (to je můj počítač) u toho rozhodně nebude.

3. Zlepšovat se v tom, co dělám. Vymyslela bych sto věcí (nejmíň), které bych se chtěla naučit, ale letos se žádné nové věci učit neplánuju. Chci se totiž zdokonalit v těch činnostech, které už sice umím, ale přeju si umět je líp. Být v nich opravdu dobrá. A až se to podaří, pustím se do něčeho úplně nového. Všechno má svůj čas.
Přeju vám, aby se vám letos všechno povedlo, a pevně věřím, že vám můj článek pomůže utřídit si myšlenky a třeba si do svých diářů zapsat takové cíle, které se vám opravdu podaří splnit. Jak s oblibou říkám - je to jen v našich rukách a to je přece velká výhoda. ;-)
PS: a pokud ještě nesledujete Vintage blog na Facebooku, můžete se připojit tady, protože na letošní rok tam pro vás chystám spoustu inspirace.

7 tipů, jak mít v lednu víc radosti

$
0
0
Tak ho dali do kalendáře zase. Leden. A já si zrovna letos říkala, že by ho mohli "ti mocní nahoře" z kalendáře vyškrtnout a místo něj dát za sebou třeba dva květny. Leden je totiž takový divný patron. Sváteční nálada a Vánoce jsou pryč, zima se zdá být už nějaká dlouhá a ulice vypadají jako z černobílé fotky.
Ale na druhou stranu, když se to vezme z té lepší stránky (a počítám, že proto tu jste), když se leden tak trošku natočí, pootočí a přimhouří se jedno oko, není to zase tak špatný měsíc - jsou slevy (jupí jou), horké kakao teď chutná nejlíp z celého roku, s novým letopočtem je tu nová naděje a chuť změnit věci k lepšímu a dlouhé zimní večery umí být úžasně romantické. Pojďme si tedy leden trochu ozvláštnit radostmi, jako je čtení pod peřinou, zachumlání se do teplých svetrů, tancování (ať už v dešti s krajkovým deštníkem nebo doma v teplých bačkůrkách)...Vybrala jsem pár mých favoritů, které lednové šedivosti určitě vženou barvu do tváří.



1234567


1.Dlouhý svetr se srdcem - měkoučký, přítulný, hřejivý a navíc s velkým srdcem, zkrátka přesně takový, jaký má opravdový kamarád být. Představte si, že si k němu navlečete tlusté ponožky, uvaříte horkou čokoládu a budete si celé odpoledne číst a nebrat telefony...protože s takovýmhle růžovým svetrem od AX Paris se prostě nedá nikam spěchat...
2.Náhrdelník s ručně malovaným kolouškem - je miloučký, ale (zatím!) tak trochu sám. Ale prý zná křišťálovou studánku, kam ptáci a laně chodí pít. Prý rozveselí každý den a každý outfit (nejradši prý má černé šaty nebo bílou košili a džíny). A prý touží po tom, aby ho měl někdo opravdu rád, a tak se s nadějí v malých očkách ptá: "Chcete mě?". Řekla bych, že (taky) znáte správnou odpověď.
3.Krajkový deštník pro pravou Pařížanku - když v Paříži prší, dá se v ulicích takových deštníků potkat plno. Navoněné Francouzky v černých trenčkotech drží deštníky s krajkou nad hlavami a sebevědomě neznatelným úsměvem říkají "o la lá, jsme šik vždy a všude...a v dešti jsme nejpůvabnější". Pch, však počkejte vy...vy jedny...Francouzky, však my vám ukážeme, že to umíme stejně (nebo ještě líp) jako vy! No řekněte, s tímhle deštníkem je strčíme hravě do kapsy!
4.Knížka BioAbecedář Hanky Zemanové - hezky se na ni kouká. Na Hanku Zemanovou, která je krásná, štíhlá a zdravá. A ještě líp se kouká na její BioAbecedář, kde na 440 stránkách radí, inspiruje a vaří. Lednové čtení pod peřinou (nebo pod kuchyňskou utěrkou) povoleno!
5. Nástěnné hodiny Dogo Keep Calm - už vím, v čem to je, že máme pořád málo času. Už jsem přišla na to, kde je zakopaný pes. Je to tím, že naše staré hodiny špatně ukazují! Vtipné hodiny "Keep calm and carry on" přinesou do duše klid a snad konečně budou ukazovat správný čas (tj. minimálně o hodinu míň).
6.Taštička na nezbytnosti Charm - na všechny bonbóny, zákaznické kartičky, rtěnky, lesky na rty, bublegumky, drobné, účtenky a talismany. Najít ve velké kabelce všechno hned a ještě dělat parádu (tedy mít "charm") by s ní neměl být vůbec žádný problém.
7.Zamilované papučky - ach ano! Teplé bačkůrky se spoustou růžových srdcí, to aby ten leden nebyl tak šedivý. To aby se doma líp tancovalo (mají protiskluzovou podrážku). To aby zahřály všechno, co je potřeba - minimálně každé zimou prokřehlé srdce a studené nohy.

To by v tom byl čert, abychom se tím pošmourným lednem s takovými parádními věcmi a činnostmi neprokousali s dobrou náladou! ;-)

Zápisník snů aneb víkendové hrátky s papírem

$
0
0
Nutně jsem potřebovala zápisník na všechna přání, sny, na všechny nápady, lásky, citáty... Jenže ať jsem sháněla, kde jsem chtěla, nikde neměli přesně takový, jaký jsem si vysnila. Přitom jsem neměla zas tak vysoké požadavky. Měl být zkrátka jen perfektní a do-ko-na-lý. Nejkrásnější ze všech. Jen můj. Osobní důvěrník a přítel. A tak jsem o něj poprosila dívku, která zkouzla na zem sklouzla. Je to slovenská Lucinka z Vrecka napadov. Určitě (a to už jsem se přesvědčila tisíckrát) je z pohádky a plní přání na počkání. Tentokrát pro nás vyčarovala zápisníček (víte, ten do-ko-na-lý, ten nejhezčí ze všech), do kterého se sluší psát všechno, co nás bude v letošním roce inspirovat a dělat šťastnými. 
A protože je sobota, můžeme si na koberec nanosit provázky, papíry, barvičky a samolepky a se soustředěně vyplazeným jazýčkem se pustit do tvoření našeho vlastního osobního zápisníku. Tak, Lucinko, povídej, jak na to:


Už sa vám niekedy snívalo o dokonalom zápisníčku? Bol by malý, no s dostatočným počtom stránok na všetky tajomstvá, bol by milý, bol by farebný, polepený nálepkami, jedinečný a celý váš. Každá jeho stránka by bola iná, každá ukrývala iný obrázok, tajomstvo, príbeh. A aké obrázky, tajomstvá a príbehy to budú, to bude záležať len a len na vás. No a keďže nášmu (s)novému zápisníčku dáme pekný obal, snáď (vlastne určite) bude po celý tento rok pekný a veselý aj jeho "obsah". A my spolu s ním zažijeme samé skvelé zážitky. :-)

To, čo k tomu budeme potrebovať, je až rozprávkovo jednoduché. Stačí nám len veľa, veľa papiera. Tenkého, hrubého, obrázkového, bieleho či priesvitného. A tiež pár kúskov vystrihnutých z farebných krabičiek, ktoré sme si odkladali kvôli peknému motívu... čím viac druhov, tým lepšie. Pestrejšie a zábavnejšie. Potom už len zvoliť, ktorý z tých papierikov je najkrajší, nalepiť naň pár nálepiek: napríklad sovu posadiť na konár (tam jej bude určite dobre), hrušku zavesiť na vetvičku a medveďa nechať dumať pri muchotrávkach. Trochu hrania a "titulka" je hotová.
Poznámka české redakce - konár =  větev, muchotrávky = houby zcela nejedlé.

No a podľa tejto prvej hotovej stránky vymeriame, obkreslíme a vystrihneme aj všetky ostatné pripravené papiere.

Všetky do radu potom na rovnakom mieste predierkujeme obyčajnou dierovačkou a (v náhodnom alebo dobre premyslenom poradí) zopneme pomocou malých klieštikov dvoma kovovými krúžkami.

Alebo ešte lepšie - kto nemá kovové krúžky ani klieštiky, môže použiť kúsok obyčajného špagátu a stránky svojho nového zápisníku zviazať mašličkou. Taký špagát má rozhodne svoje kúzlo a môžete ho kedykoľvek rozviazať, pár nových, čistých stránok do zápisníčku v priebehu roku pridať... alebo vybrať.

A ak tie mašličky neutiahnete príliš silno a natesno, stránky sa budú lepšie otvárať a možno pod špagát zmestíte aj nejakú tú ceruzku alebo pero. Tie sa k zapisovaniu do zápisníka predsa hodia vždy;-). A takto ich môžete mať stále šikovne poruke.

Obal je hotový, svoje miesto si našla aj ružová ceruzka, ale čo ukrýva zápisník vo vnútri? Fialová stránka (vystrihnutá kedysi práve z nejakej papierovej krabičky) pevne drží zopár malých nálepiek, ktoré sa môžu hodiť kedykoľvek. A kancelárska spinka v tvare sloníka zasa spoľahlivo drží a nepustí jedno dôležité (papierové) srdiečko s milým odkazom (ten je ale ukrytý z druhej strany) ;-). Veď hovorím, že slon je spoľahlivý strážca. Nič neprezradí.

Počet stránok vášho zápisníku a to, ako si ich zorganizujete a vyzdobíte, je plne na vašej nekončiacej fantázii. Či si na každú stranu nalepíte kúsok inej farebnej lepiacej pásky alebo lisovaný kvietok z minulého leta, to viete len vy...:-)

A len vy (a Ježiško) budete vedieť, čo si budete priať nabudúce pod stromček. Nezabudnite si teda na koniec zápisníčku pridať aj zopár stránok vystrihnutých napríklad z vianočného baliaceho papiera. Na ňom sa bude zoznam vašich vysnívaných darčekov a vianočných prianí krásne vynímať.
No a do stredu, do stredu svojho papierového výtvoru si môžete vpísať nejaký obľúbený citát (tak ako na fotke č. 1). Alebo básničku. Alebo niečo veselé, alebo niečo múdre. Čo vám napadne. Môžete čokoľvek. Veď celý zápisník (a v ňom zapísaný rok 2014) je len váš...;-)
 ♥

Moji milí, pokud se vám líbilo zápisníčkové tvoření a atmosféra "ako z rozprávky", kterou tu Lucinka svým dnešním guest postem vytvořila, určitě se nezapomeňte protancovat jejím superbezvadným blogovým světem na vrecenapadov.blogspot.cz.

U mě doma aneb můj stůl, můj hrad

$
0
0
Můj pracovní stůl, to pro mě není jen tak obyčejný kus dřeva. Je to stůl, který kdysi během půl dne vyrobil můj děda, a který měl být provizorním a "chvilkovým" kouskem nábytku do jednoho našeho podnájmu. Nakonec jsme si ho ale nechali, prožil s námi všelijaká dobrodružství, několikrát se s námi stěhoval a...jak to tak bývá, zamilovala jsem si  ho. Nikdo by nespočítal, kolik jsem u něj proseděla hodin, kolik jsem u něj napsala dopisů, článků, kolik nápadů jsem u něj dostala, kolik položek s úkoly odškrtala, kolik radostí i strastí u něj prožila. Je to můj přítel i moje závislost (to proto, že je na něm posazený počítač Frederik). Zkrátka...můj stůl je můj hrad a já vás teď do svého hradu zvu na malou prohlídku. 


Přesně takhle to na mém stole vypadá teď, ale zítra (možná už dneska odpoledne nebo večer) může být všechno jinak. Baví mě "měnit", a tak umísťuju na svůj stůl pořád nové věci, kterými mě těší se zrovna obklopovat, a které ke mně nepozorovaně ženou nové podněty. Můžou to být knížky, časopisy, květiny, diáře, notesy, cédéčka, plechovky na tužky, kávové hrnky, oční stíny, pohledy i oblíbené fotky. Mám ráda hodně věcí a mám ráda hezky uklizeno - zdánlivě k sobě tyhle dvě vlastnosti nepasují, ale když máte pár triků, klape to. Třeba takový drátěný košík...

Drátěný retro košík už má na mém stole pár měsíců své místo jisté. Je to opravdový šikula, protože do něj můžu dávat všechny zásoby svých důležitých nezbytností a přitom nikdy nevypadá nepořádně. Obsah košíčku se (taky) často mění, stejně tak, jako je pořád jiná inspirace, kterou sbírám se stejným zápalem jako sošky koloušků. Teď je košík ještě pořád plný vánočních přání, pohlednic, samolepek, balzámů na rty i krabiček s bonbóny, ale často v něm pobývají i knížky (však za chvíli uvidíte).

Můj stůl má jenom jedenšuplík. Kdyby jich měl dvacet, byly by určitě plné až po okraj, to je jasnačka. Ale zvykla jsem si na to, že je pouze jeden jediný, a tak do něj dávám nejnutnější věci a učím se šetřit s místem. Úchytku jsem v létě pomalovala v barvách "mexikáno", aby to byl šuplík jaký? No přece šuplík veselý.

Kdybych si někdy koupila nebo od někoho milého dostala stojánek na tužky, používala bych ho zřejmě na koření, malá francouzská mejdlíčka nebo na červenou čočku, ale určitě bych do něj nedávala tužky a propisky. Ty totiž podle mě patří jedině do plechovek od arabské kávy, cizokrajných sirupů nebo skleniček od jahodových marmelád...

Někdy jsou v mém košíku knížky, které zrovna čtu, a které mě udržují v dobré kondici. Knížky jako Debordelizace hlavy od Ivo Tomana (on je geniální) nebo Alchymista od Paula Coelho (on je geniální) mi udělají dobře vždycky.

Barevné svorky, antistresový míček od M&S a francouzská svíčka Lothantique s vůní mléka, kterou si kupuju pořád dokola už roky, jsou moji pomocníci ve chvílích, když už mi jde u mého pracovního stolu ze všeho hlava kolem.

A na závěr tu je taková malá legrácka - svlíkací retro propiska (60. léta, Brusel), kterou mám nenápadně vloženou mezi "slušnými" tužkami a pery. Když si svlíkací propiska spokojeně hoví v plechovce, dáma v černých retro plavkách vypadá úplně nevinně, pětikorunu byste jí dali. Jenže když ji otočíte, abyste s ní mohli psát, té nestoudnici plavky spadnou, óóó, jaký skandál! Na téhle fotce je ještě všechno v pořádku, ale nepřejte si mou sprostou propisku vidět na dalším fotu.
Varování: následující fotografie není určená pro děti a mladistvé do 55 let!

Tak a pro dnešek je odhaleno už opravdu všechno. ;-) Přeju vám príma start do nového týdne, ať vaše propisky nedělají takové skopičiny, jako ta moje a ať je u vašich pracovních stolů vždycky (nebo aspoň většinou) veselo. ♥

Troška parádění aneb novinky z mojí koupelny

$
0
0
Jsem to ale popleta - málem jsem přes všechny články o diářích, předsevzetích a papírnických pokladech zapomněla, že jsme se tu už několik týdnů vůbec neparádili, a je vážně nejvyšší čas to napravit. Moje koupelna letos voní zase trošku jinak, protože do ní přibyly různé vzácnosti a vzácné různorodosti, kterými je moc fajn se občas rozmazlit. Těším se, že vám je tu postupně představím a začínám s tím hned teď.

Kdyby mě chtěl někdo podezřívat z toho, že jsem si velkou růžovou plechovku Vaseline Lips, která ukrývá tři voňavé balzámy na rty, vyhlídla jen kvůli jejímu delikátně něžnému retro vzhledu, měl by pravdu (ale jen částečně). Už jsem si sice předem představila, jak do té velké krabice s retro dámou budu ukládat své růžové notýsky, tajná psaníčka a laky na nehty (a to se taky stalo), ale stejně tak jsem toužila po třech vazelínových pomádách na rty (vidíte je na další fotce), které jsou součástí plechovky, a které blond pin-up girl bedlivě hlídá...

Vazelínka s aloe vera v zelené plechovce voní jako květinová louka, hnědá plechovka vůní připomíná čokoládu (obsahuje kakaové máslo) a modrá dózička je Original Vaseline® - neparfémovaná klasika, po které sahám, když nemám zrovna náladu na vůně a příchutě. Moje mlsné rty si se všemi třemi plechovkami přijdou na své a mně už zbývá jen se každý den rozhodnout, po které vůni sáhnout. Povím vám, je to radost, to naše holčičí parádění. 

Už dlouho jsem ji chtěla mít doma - bázi Instant Anti-Age od Maybelline. Pleť má být po jejím použití hladší, rozjasněná (ale nelesknoucí se), póry stažené a majitelka báze tím pádem spokojenější a usměvavější. Báze se může nanášet pod make-up, ale mně se mnohem víc osvědčila, když po jejím nanesení make-up vůbec nepoužiju. Báze Instant si s pletí krátce promluví, domluví jí, aby vypadala svěže, sjednoceně, aby se neleskla a já už se pak o nic nestarám. Šikovná věcička a navíc ta její barva...vidíte? Nejhezčí růžová "cukrová vata", prostě nejrůžovoulinkoulinkatější.

Chybí mi a často na ně vzpomínám...Na to, jak mě dokázaly potěšit, jak mi v jejich přítomnosti bylo príma, jak sladké chvíle jsme spolu zažili...Vanilkové rohlíčky! Nezapomenu! A jak tak vzpomínám na ty pocukrované vánoční časy, mažu se vanilkovým tělovým mlékem od Victoria´s Secret (pikantní divoká orchidej se v něm kamarádí s hřejivou vanilkou), které vydrží vonět několik hodin a já si s ním jen tak sladce sním o tom, co dobrého ještě sním. Tak ať se vám dneska (a o víkendu) taky krásně sní a brzy se těším zase na viděnou. ;-)

Když trávím svůj čas v Paříži aneb úplně jiný dárek

$
0
0
Je snadné najít tvořivou inspiraci v Paříži a nejlehčí je to v křivolakých uličkách na Montmartru. Montmartre je místo plné bohémů v orvaných džínách a černých trikách, pouličních umělců i na slovo vzatých filozofů, kteří sedí u ošoupaných malých stolků a upřeně pozorují karafy s vínem, které je jim doléváno stejně rychle, jak rychle jim do hlav přichází (a odchází) jejich velkolepé myšlenky. A mě to všechno fascinuje...a inspiruje. 
Po návratu domů pak nějakou dobu tahám orvané džíny a černé triko, na stole mám plnou karafu s vínem (ale musím dodržovat pravidlo "dvou decek") a nosím si z obchodů s malířskými potřebami plné tašky. Z nich pak vyndavám akrylové barvy, tempery, malířské desky, štětce, magnety, papíry a připadám si velice, převelice umělecky (hlavně když nedodržím "pravidlo dvou decek"). A v takové náladě mi pak pod rukama vznikají všelijaká dílka a díla, která pak zabalená do neprůhledného papíru ukládám na dno skříně. 
Nedávno jsem se ale pod vlivem francouzských elpíček, plné karafy, jedné inspirativní dámy Suzanne a blížícího se výročí rozhodla, že se pustím zase do tvoření a namaluju pro svého muže ryze osobní obrázek... A protože z něj měl velikou radost, napadlo mě, že by vás moje tvorba mohla inspirovat k tvorbě vlastní, protože jak známo, dárky vyráběné bývají těmi nejradostněji vítanými a vždycky je vhodná doba s nimi někoho potěšit.

Můj muž nejradši nosí námořnické triko s pruhy, Tomíček zásadně nevychází ven bez obojku s našitým puntíkatým šátečkem a já si minulý rok oblíbila červený šátek se srdíčky. Všichni tedy máme na obrázku své módní talismany (a je tudíž alespoň nějaký důkaz, že jsme to opravdu my). ;-)

Oválná malířská deska s bavlněným plátnem (rozměr 18 x 24 cm) se dá koupit v některých papírnictvích a snad ve všech obchodech s malířskými potřebami (cena okolo 50,-). Deska je bez rámečku, ale na to je snadná pomoc - rámeček si můžete podle své fantazie domalovat akrylovými barvami. Na desku se dá malovat nejen akrylovkami, ale i olejem nebo temperami. Pak už stačí jen uvařit si kafe, nanosit na koberec štětce, barvy, čokoládové tyčinky, obrázek si tužkou předkreslit do sešitu a pak i na malířskou desku a pustit se do toho, protože pak bude brzy hotovo.

Není od věci, když na vaši tvorbu někdo dohlíží. Může to být rodinný příslušník, klidně i pes.

Na zadní stranu jsem washi páskami připevnila zlato bílý provázek a "závěsné zařízení" je na světě.

Mona Lisa to sice není, ale je to obrázek ze srdce. A to se, pokud se nemýlím, cení nejvíc. Ono je totiž úplně jedno, jestli člověk umí malovat jako Leonardo da Vinci nebo to "jen tak zkouší". Ono totiž nejvíc záleží na tom, že člověk něco dělá vlastníma rukama, že při tom tvoření s úsměvem myslí na toho, pro koho dárek je, a na to, jestli z něj bude mít radost. A bude - to mi věřte. ;-)


5 důvodů, proč být šťastnější (v lednu)

$
0
0
Vždycky se najde dost důvodů, proč být šťastný tady a teď. V lednu jsou to podle mě třeba tyhle:

1. Úklid, řád a objevy
Vím, že to nezní zrovna jako nějaké velké štěstí...uklízet a organizovat domácnost. Ale osvědčilo se mi během zimy udělat si ve svých věcech (i v hlavě) pořádek. Leden je totiž ideální doba nejen na to uložit do zadního šuplíku starý diář, nechat za sebou loňské sněhy, nepovedenosti, křivdy i ten černý vytahaný svetr, ale taky na to pořídit si s novým diářem pár šikovných krabic a boxů, ve kterých bude...řekněme to slovo spolu - řád. Mám z lepší organizace domova radost, všechno je hezčí, příjemně uspořádané, nechaotické, přívětivější a útulnější a taky neztrácím čas ustavičným hledáním věcí. Navíc při úklidu často objevím nějaké dávno zapomenuté drobnosti, které si pak (na chvíli) s radostí vystavím (třeba růžové retro ořezávátko ve tvaru kočičky).

2. Aspoň 15 minut nicnedělání
I v tom nejhektičtějším období (a leden pro mě představuje největší blázinec v celém roce) se snažím vyšetřit si pro sebe aspoň 15 minut denně a vytvořit si doma "oázu klidu". Obvykle taková chvíle nastává večer a nutně k ní potřebuju pár rekvizit. Třeba bílý chlupatý koberec. Moc dobře se ně něm táboří a poslouchají LP desky. Gramofon Elvis a hromada elpíček ale nejsou podmínkou, aby se člověk mohl jen tak rozplácnout na podlaze - knížka a čokoládové preclíky taky nejsou k zahození.
Vlastně je to úplně jedno, čemu těch 15 minut (ráda "protahuju") zasvětím. Důležité je, že mám pocit, že se dokážu zastavit, nadechnout a vnímat, že den není jen o honbě za splněnými povinnostmi a odškrtanými políčky ze seznamu úkolů.

3. Pastelky jsou teď barevnější
Pohled na barevné pastelky mi v lednu tak trochu nahrazuje sluneční paprsky a vitamín D. Připadají mi teď barevnější než v kterémkoli jiném ročním období. Nemaluju s nimi divoké přírodní scenérie, ale používám je úplně prostě. Přepisuju a zpřehledňuju jednolivými barvičkami své poznámky, vybarvuju s nimi úkoly v mém diáři podle důležitosti a vlastně s nimi tak přetvářím často nepříliš příjemnou činnost na zábavu. (A taky umí krásně rozzářit pracovní stůl).

4. Bleskové večeře, které šetří čas
Když za okny sviští zimní vítr, je takový večer doma, v teple, při svíčkách a u jídla dobrý důvod ke šťastnému zachvění. A mám jedno pravidlo: "Rychlá večeře = supergute večeře."

5. Dlouhé zimní večery a gauč
Rozložit gauč, nastlat na něj plno polštářů, do mísy nandat popcorn, mrknout na svého kovboje a pouštět si skvělé italské filmy nebo třeba Bosé nohy v parku - nakonec je docela milé, že se (pořád ještě) tak brzy stmívá.

A jaké máte v lednu důvody ke štěstí vy? ;-)

Růžový organizér aneb kam schovávat papírnické úlovky

$
0
0
Tvořit si inspirativní nástěnkové tabule (láskyplnou nebo filmovou nástěnku mám nejradši) a vést pracovní sešity, to mě bavilo od malička. Pořád si kupuju tlusté zápisníky, které vypadají jako doopravdické knihy a plním je výstřižky, psaníčky od přátel, různými útržky, seznamy, obrázky, samolepkami, obaly od čokolád nebo citáty. A abych všechny své "papírnické úlovky" měla kam dávat, pořizovala jsem na ně různé krabičky a růžové obálky, ale to se časem ukázalo jako nepraktické (najít totiž výstřižek Toma a Jerryho nebo portrét Lindy Rodin ve velkých brýlích ve všech mých "schovávačkách", byl nadlidský úkol). 
A tak jsem si před časem k svátku přála (a dostala) velký růžový organizér, kam se vejde mapa Itálie, malé notýsky, retro pohledy z antikvariátů i stará samolepka Dylana ze seriálu Beverly Hills 90210. Všechny své papírnické poklady mám pohromadě a co myslíte - Toma a Jerryho jsem našla pro dnešní focení okamžitě. Pokud máte doma taky soukromé papírnictví, doporučuju si pořídit velké desky (organizér) s přihrádkami (dá se sehnat v obchodech s papírnickými potřebami nebo na ebay) a vaše papírky budou pěkně pod "jednou střechou".

A závěrem ještě pohled na mé nejoblíbenější barvy pastelek (růžová a tyrkysová) a na pomalovanou starou tužku, kterou u nás zapomněl můj taťka, když vrtal do zdi díry pro obrázky a tužtičkou si předkresloval místa, kde mají být umístěny skoby. Chvílemi to vypadalo, že kreslí návrh nového pražského letiště nebo tajnou cestu k pokladu, ale nějakou záhadou v té změti černých čar na bílé zdi přesně rozpoznal místa vrtu. Obrázky visí, nicméně my budeme muset na jaře vymalovat ;-).

Zázračná kosmetika pro zdravou pleť

$
0
0
Je velká zima, a tak jsem se rozhodla vás dneska trošku rozehřát. Za prvé žlutou barvou (na fotce vidíte mé aktuální žluté propriety), která na mě v zimě působí stejně jako sluníčko zářící z nebe, a za druhé ozdravující kosmetikou Apeiron, u které mám taky pocit, že tak trochu spadla z nebe. Je totiž úplně čistá. Vším - obalem, obsahem i vůní. Obaly můžou na někoho působit nevýrazně, ale ve skutečnosti jsou spíš naturálně jednoduché a stejně nekomplikované, jako samotné složení. Apeiron totiž používá minimální množství složek, aby pleť byla co nejméně zatížená. "Míň je víc". I vůně jsou decentní, lehké, ale zároveň tak příjemné, že jsem si je oblíbila a dlouho se jich nemohla nabažit. Ještě dneska si jdu občas jen tak pro radost přičichnout ke kelímku s krémem...
A teď už vám chci nedočkavě představit pár kousků, které se mi uhnízdily v zimních dnech i v kosmetickém kufříku.

To je ona, moje nejoblíbenější "žlutá" věc, kterou doma mám. Balzám s včelím voskem v tyčince, který nosím všude s sebou a používám ho, ať už chci pokožku chránit preventivně nebo ji potřebuju okamžitě zhojit.
V zimě trpím na hodně suché rty, a když mi popraskají, tak jsem ještě takové trdlo, že si je koušu (to bych si v životě nemyslela, že to budu někomu říkat) ;-) a pak mám rty jako struhátko a navíc bolavé. Dřív jsem byla zvyklá, že musím takovou nepříjemnost několik dnů léčit používáním různých balzámů a mastiček, až se dají rty zase dohromady. A jednou, zas po téhle "rozpraskaně rozkousané příhodě" jsem si na noc namazala rty touhle tyčinkou. Ráno byly téměř všechny stopy zahlazeny a rty se spokojeně červenaly. Fíha, překvápko. Od té doby nechávám včelí vosk, olivový olej, pryskyřici i pupalkový olej ve žluté tyčince, ať se o mě starají. 
Balzámek se dá používat v zimě jako ochrana před mrazem, v létě po štípnutí nějakým lumpem, na lámající se nehty, popraskanou kůži na loktech, patách a-tak-dále-a-tak-dále. Najdete ho tady.

S kým začíná můj den
- Krém Sensitiv Santalové dřevo. To je věcička, o které by se dala napsat snad celá stránka (možná celá kapitola...vlastně možná i jedna tenká brožurka), ale já mám chuť o svém krému napsat jen "on mě má rád" - sice mi to nikdy neřekl, ale to holka vycítí. Napřed mě těšila jeho vůně, která je jemná a zároveň lehce pikantní, potom jsem si všimla, že mi pomáhá ve chvílích, kdy je moje pleť podrážděná mrazem nebo zarudnutá a nakonec jsme si podali ruce na znamení přátelství proto, že v něm není ani ždibíček alkoholu a to se moc často nevidí. Mám ho připravený na nočním stolku a ještě než zazvoní budík, začíná se santalovým krémem můj den.

- Oční liftingové sérum je součástí mého rituálu ranní a večerní péče (tedy pokud nezapomenu...ajaj). Přistál mi v dlaních hned potom, co jsem odolala (ale nebylo to lehké) masivním kampaním všech možných "loreálů" a "lancomů", protože jsem neodolné pokožce kolem očí chtěla dopřát něco ryze přírodního. Používám sérum na oční okolí a někdy i jako podklad pod make-up, protože je lehoučké, pěkně se vstřebává a hydratuje. Po pár dnech používání jsem se mohla kelímku se sérem podívat zpříma do očí a ani jeden z nás nemusel nic říct...Hned poznal, že jsem "to" už konečně pochopila. Už chápu, že když se tak ráda směju, je tohle oční sérum základ péče a ne žádný "nadstandard", za který jsem dřív oční séra a krémy považovala a s klidem je ignorovala. Ale "Dneska už se tomu jenom směju", jak by řekla Adina Mandlová. Dneska už vím zkrátka své...

A teď se, prosím, seznamte s Ritou. Rita je psička (slovo "psička" vzniklo jednou, když jsem si nemohla vzpomenout, jak se říká "ženě od psa") a velmi náročná jezevčice. Zdaleka ne každá kosmetika, kterou mám v koupelně, jí voní. Ovšem výrobky Apeiron mi schválila. Hlavně proto, že:
- nejsou testovány na zvířatech (to je pro Ritu základ),
- nejsou v nich použity látky zvířecího původu a až na několik málo složek jako je včelí med nebo včelí vosk, jsou výrobky veganské,
- jsou uloženy v recyklovatelných obalech
- a neobsahují přidaný alkohol, syntetická barviva a vonné složky, minerální oleje, parabeny, PEG, silikony a ani genovou technologii (brrr).

Ach, Rito, ty máš na opravdové přírodní lahůdky na mou duši čich!

S kým můj den končí
To je tak fajn si po celodenním běhání zalézt večer do peřin a vzít si tam svoje oblíbenosti. Před posledním zívnutím vždycky udělám pár věcí. Namažu si obličej a ruce krémem, který kradu mému muži, přečtu si pár módních stránek a úplně na závěr si dám na oči pruhovanou očimhouřku. 
Ale ještě se vrátím k tomu "kradenému krému". Je to krém na ruce Apeiron, který byl původně určen mému muži na jeho extrémně suchou pokožkou na prstech. Má tam kůži náchylnou k praskání - třeba v mrazech, když hraje na baskytaru (to má pak od strun bříška prstů popraskaná až do krve), nebo když dělá jakoukoli fyzickou práci (naštěstí to se nestává příliš často) ;-). Nakonec to dopadlo tak, že se o krém maličko pereme. Sice nemám s pokožkou žádné problémy, ale zato jsem marnivá (a marnivým lidem Apeiron hraje do karet stejně jako těm, kteří potřebují něco léčit).
Mám moc ráda jeho vůni s pomerančovým a levandulovým olejem, a tak si ho před spaním tajně půjčuju a nanáším ho v tenoučké vrstvě nejenom na ruce, ale i na obličej a rty. Krém se dobře vstřebává a...večer voní, ráno pomáhá. A to úplně nejlepší na něm je, že můj muž si ho bere pořád s sebou, když někam jde, že ho má na nočním stolku, že je těžké mu ho krást (hlídá ho), a že mu zkrátka pomáhá. Sice ho občas střídá s mastičkou předepsanou doktorem, ale ta je tak mastná a nevstřebatelná, že jsem, už kvůli našemu povlečení, ráda, že objevil tenhle okamžitě vstřebatelný  a účinný krém. Takže když má teď koncert, může to se svou červenou baskytarou pořádně rozjet! A já ráda tancuju, když hraje.

Tak jsem vám toho o přírodní kosmetice Apeiron pověděla spoustu a chybí snad už jen dodat, že se kamarádí nejenom s normální pletí, ale hlavně je účinná při podráždění, vysušení, když je potřeba zklidnit ekzémy, šupinky nebo dokonce lupénku. V obchodě Organic-beauty.cz se dají pořídit i vzorečky, kterými jsem já sama začínala a vybrala tak to, co mi pak doopravdy sedlo.
A pozor - objevila jsem před pár dny na jejich Facebooku (který se mimochodem vyplatí sledovat, protože kromě informací o slevách a akcích, je tam moc příjemná atmosféra), že jsou teď téměř na všechny produkty slevy až 40%. Slevy jsou jenom do vyprodání zásob, takže si budu muset pospíšit, protože kdo dřív přijde, ten...však to znáte.

PS: naštěstí nejsem jediná, kdo věří na zázraky...podívejte se na článek o kosmetice Apeiron k Růžovému chroustíkovia užívejte si voňavé hýčkání (protože co dělat v třeskutých mrazech jiného?). ;-)

Malý dárek pro velkou lásku aneb zamilované ponožky

$
0
0
Pojďte pane, budeme si hrát. Budeme tvořit a budeme se smát. Dneska je tu pro vás totiž připraveno to nejroztomilejší ponožtičkové DIY, jaké si jen lze představit. Za celým tím netradičním a veselým srdíčkovým tvořením nestojí nikdo jiný než naše Lusy z Vreca napadov, která pro vás nedávno vymyslela "zápisník snů", a kterou si člověk zamiluje stejně snadno jako její nápady. 
Možná si dnešní zaláskovanou tvorbu necháte až na Valentýna, který je tu už za týden a kousek. Anebo s ním drahou polovičku překvapíte hned dneska...vyznávat si lásku každý den, bez ohledu na datum, to máme přece moc rádi! ;-)
A teď už mlčím a dávám slovo Lusy, která nám teď všem vypoví, jak se narodily jedny zamilované punčošky a jak se můžou (s trochou trpělivosti a čokolády) snadno objevit i u vás doma.


Žiadne pravidlá nás nezastavia. Ani tie, ktoré tvrdia, že nové ponožky nosí len Ježiško, ani tie, ktoré nám chcú nahovoriť, že muži snáď nenosia srdiečkové vzory.;-) Len ten, kto je pripravený (trochu) porušiť pravidlá, odviazať sa a darovať vtipnú, možno trošku bláznivú valentínku, je na tohtoročný sviatok všetkých zaľúbených perfektne pripravený. Súhlasíte?

Ak áno, potom vás už nič nemôže zastaviť. A v ten zamilovaný deň - darujete svoje srdce. Svoje vlastnoručne vyrobené srdce. Bude červené, ukryté na mieste, kde ho uvidí iba ON (či ONA) a vyrobené len pre ten jediný deň. Pre niekoho, komu takáto valentínka snáď/určite zdvihne kútiky do úsmevu.:-)

A stačí k tomu tak málo! Na kúsok farebného papiera alebo fólie (postačí napríklad obyčajný červený obal na školský zošit) prekresliť tvar srdiečka a ten potom ihlou alebo špendlíkom po celom obryse predierkovať, aby sa nám ľahšie prišívalo.

Takto pred-dierkované srdiečko potom už len vystrihnúť, vybrať niť, ktorá sa farebne najlepšie hodí k novým ponožkám;-), navliecť na ihlu a začať šiť.

Steh po stehu, dierku po dierke. Rýchlejšia a jednoduchšia valentínka snáď už ani neexistuje. A navyše - priebežné odmeňovanie sa čokoládovými srdiečkami je, samozrejme, povolené. Za každé pichnutie ihlou do prstu (no, radšej za každý pekný steh) jedno.

...o pár minút a pár zjedených čokoládových srdiečok neskôr...

A je to. Jedna decentná pánska ponožka je už pripravená na valentínske ráno.:-)

Alebo skôr na večer? Táto konkrétna si tu už s niekým dohaduje rande o 19-tej...
A čo bude napísané na tej vašej?;-)

 ♥
Jé a jéé, to byla dneska "romantiš", co říkáte? Lusynce moc děkuju za vášnivou inspiraci, jak vytvořit (nejen) valentýnský dárek a vám doporučuju na jejím blogu Vrecenapadov.blogspot.cz dál objevovat, že je Lusy nejen pohádkově šikovná, ale taky že má srdce na pravém místě (a teď nemyslím na ponožkách...) ;-).

5 tipů, jak zvládnout pracovní den s úsměvem

$
0
0
Znáte ty dny, kdy by člověk dal všechno na světě, aby nemusel do práce, ke svému stolu s prosezeným kancelářským křeslem? Já takové dny mívala často, přestože mě moje práce baví. Ale někdy jsou zkrátka vyhřáté peřiny mnohem větším pokušením, než nedočkavé e-maily, nezaplacené účty čekající na přihlášení do internetového bankovnictví a vyřizování všech pracovních povinností. Jednou za čas jde svodům pohodlné postele podlehnout, ale obvykle prostě musíme vstát a jít, bez ohledu na to, jak kysele se při tom tváříme.
Jenže mě kyselé obličeje nebaví (a už vůbec ne ten můj), a tak jsem si jednoho dne usmyslela, že si musím práci zpříjemnit natolik, abych se do ní těšila a vytvořila jsem si pár rituálů, které zafungovaly. Moje triky nezabírají v každém dni, to ne, ale přece jen se mi díky nim daří ráno myslet na svůj nadcházející pracovní den jako na něco příjemného. Doufám, že pokud jste pracovně taky spjati s kancelářskou židlí, bude pro vás mých 5 tipů inspirací, jak si pobyt u stolu s počítačem okořenit a vylepšit.

1. Skladování nepostradatelností
Soustředit se tam, kde je nepořádek, nedokážu (už jsem to mockrát zkoušela, to mi věřte, ale na mě "inteligentní chaos" nezabírá). Potřebuju mít na svém pracovním stole plno věcí, z nichž ani jedna není zbytečná - plátkové žvejky Wrigley´s Spearmint, porcelánový tyrkysový ptáček, staré razítko, zlatá manikúra, ořezávátko s tancujícím medvídkem, washi pásky, děrovačky (růžová "děruje" koloušky, mintová tulipány), žlutá tyčinka Apeiron, peprmintový balzám Rosebud Salve, krabička s náplastmi, vonné papírky Papier d´Arménie, notýsky, kalkulačka a-tak-dál-a-tak-dále.

A teď si představte, že bych všechny své nezbytnosti měla jen tak poházené po stole - nejspíš bych pod tím vším na konci pracovního dne ležela úplně maličkatá, "ušlapaná" a zapomenutá. Chce to dobrý organizér! A vy víte, že miluju dřevěné i skleněné boxy, plechové košíky a organizéry, které si většinou pořizuju v Bellarose.cz, kde mojí potřebě ukládání a organizování věcí dokonale rozumí. Mám odtud i tenhle stolní dřevěný pořadač, na který nedám dopustit. Dokáže z mého pracovního stolu vykouzlit přehledné a útulné místo, kde mám po ruce všechny svoje veledůležitosti. Bravo, pořadači, bravo, dokázal jsi nemyslitelné!

2. Servírování našich životabudičů
Kdyby neexistoval hrnek kafe, tak by mě ráno nikdo neprobral a o nějakých pracovních výkonech by nemohla být ani řeč. Zkrátka bez kofeinové útěchy se neobejdu a řekla bych, že svůj ranní nápojový rituál má asi většina z nás. Ať už je jeho hlavním aktérem kafe, zelený nebo černý čaj, naše "nakopávací drinky" si zaslouží hezké servírování. Kvalitní kávovar, oblíbený hrníček a originální mléčenka dovedou spolehlivě nastartovat den. Dlouho jsem hledala tu pravou nádobu na mléko nebo smetanu, až jsem ji objevila tady. Má design otevřené papírové krabičky a kdykoli si s ní ráno svou přísně černou kávu zjemňuju pár kapkami smetany, musím se pousmát. Mám ráda, jak tyhle malé drobnosti dovedou zpestřit den.

3. Odměna
Ráda si po cestě do práce kupuju v obchodě s čokoládou (áách) nebo v dobré pekárně nějakou dobrotu, o které už dopředu vím, že bude mou odměnou za moje pracovní úsilí. Často se díky tomu dokonce přinutím vyřídit nějaký dlouho odkládaný nebo náročný úkol. A samozřejmě čím náročnější je splnění dané povinnosti, tím sladší by měla být odměna - ve světě spravedlnost nehledejte, ale v systému svého odměňování ano ;-).

4. Vzkazy, fotky, vysněné obrázky
Prosedím u pracovního stolu často i deset hodin denně, a tak je pro mě důležité, abych kolem sebe měla osobní věci, které mě těší a přináší mi radost. Proto poblíž mého počítače nechybí papírky s roztomilými nakreslenými vzkazy a rodinné fotky. Vedle nich se ale neztratí ani obrázky s citáty, které motivují (nejen) k práci nebo třeba pohlednice, na které je vyobrazené místo vysněné dovolené. Stačí jedno mrknutí na tyhle rekvizity a hned má člověk větší chuť do zdolávání úkolů. 

5. Voňavý luxus
Svíčky jsem vždycky měla spojené spíš s relaxací než s pracovním nasazením, ale od minulého roku jsem si zvykla (hned po zapnutí počítače) zapálit svíčku, kterou nechávám hořet tak půl hodiny. Během té doby svíčka kancelář nebo pracovnu zahalí do útulné atmosféry, cítím se klidněji a stres si na mě brousí zuby marně. Než jsem to vyzkoušela, vůbec jsem si neuvědomovala, jak moc je příjemné pracovat při voňavém plamínku. Francouzské vonné svíčky La Bonne Maison od značky Lothantique (vydrží hořet 40 hodin) jsou jedním z milých důvodů, proč se těšit na pracovní ráno. A to se ví, že mám taky jednu La Bonne Maison svíčku na okraji vany...;-).

Rychlá pomoc, když pleť trpí únavou a zimou

$
0
0
Na naše víkendové holčičí povídání se vždycky těším, protože mám dopoledne volno, popíjím zázvorový čaj s kapkou citrónu a medu, mou pleť hydratuje voňavá maska, na nehtech mi zasychá nový zlatý lak, vy jste tu se mnou a můžeme nerušeně probrat všechno, co nás jen napadne. Třeba i to, jaké novinky se utábořily v našich koupelnách. A protože v posledních pár týdnech u nás byla "zima jako v Rusku", přizvala jsem do své koupelny přírodní kosmetiku Natura Siberica, která pochází ze Sibiře a Dálného Východu. Kdo jiný by měl rozumět potřebám zchoulostivělé a zimou zkoušené pleti, než kosmetičtí pomocníci, kteří přichází z podnebí, kde bývá na severu klidně i −60°C?! A tak vám dneska představím své tři sibiřské kamarády Natura Siberica z řady "okamžitá regenerace" - chtít totiž viditelné účinky hned, to není zhýčkanost, to je tak trochu nutnost.


1.Něžný peeling Natura Siberica. Já vím, že spojení "něžný peeling" zní jako "chudý boháč" nebo "ohlušující ticho", ale ve skutečnosti se nejedná o žádný oxymóron, ale o holý fakt. Je totiž opravdu tak ohleduplný, jak jen peeling může být. Navíc je to moc zajímavý chlapík, se kterým jsem se letošní zimu setkala poprvé a u data našeho setkání jsem si v diáři namalovala malé srdíčko. Hned vám povím proč.


Čím je tak zajímavý?
- Obsahuje rostlinné nezvyklosti ze Sibiře, jako je arálie mandžurská, která pokožku chrání proti vlivu klimatu a pomáhá vrátit pleti do tváří zase trochu barvy (což moje Sněhurkovsky bledá pleť s nadšením přivítala), pak tu máme tužebník pro regeneraci nebo vitamín F (samé vybrané lahůdky).
- Na obalu je slibována okamžitá regenerace pleti. A? Nanesla jsem si na zvlhčenou pokožku obličeje trošku peelingu, jemně promasírovala, opláchla teplou vodou a pohled do zrcadla mě přesvědčil, že některé kosmetické značky uctívají pravdomluvnost. Tváře jsem po něm měla jako ruská holčička z mé oblíbené čokolády.
- Vůně...on voní tak, že si ho přeju mít v lahvičce s parfémem a nosit ho s sebou v kabelce a kdykoli se s ním během dne navonět (ale to nejde, že, u peelingu, takže k němu přes den občas jen tak pro radost přičichnu - jsem blázen nebo požitkář?).
- Velká tuba je za 155,-, přičemž peeling stačí používat dvakrát týdně v maličkém množství (takhle si představuju výhodné nakupování).



2.Pleťová maska proti únavě. Určitě mě pochopíte, když se vám svěřím s tím, že v zimě je moje pleť opravdu hodně unavená. Přecházení ze zimy do tepla a zase zpátky, příliš práce a plno nově objevených filmů (což znamená jediné - spousta probdělých nocí) nemůžou prospět žádné pleti, ani té mé. Používám sice kvalitní krémy, kterým věřím, ale občas nutně potřebuju něco rychlého, svižného, co pomůže mou pleť projasnit hned. Takže když jsem si na Lovebio přečetla, že tahle maska má přinést "okamžitý efekt proti únavě", mělo to okamžitý efekt i na mě - taková informace zkrátka na marnivou a trochu unavenou dívku působí jako "červená na býka". 


Když mi pošťák masku přinesl, udělala jsem pár okamžitých opatření. Napustila si vanu plnou pěny, zapálila zlatou svíčku, do misky nasypala gumová srdíčka, nanesla masku a v relaxační lázni jsem se pustila do čtení životopisu Brigitte Bardot. Maska si na mé pleti hověla 15 minut, já se mezitím dozvěděla, že byla Brigitte čtyřikrát vdaná a pak jsem ji pomocí mořské houbičky smyla. A výsledek? Páni, "dobrýýý to bylo"! Rychlá kontrola pleti po opláchnutí masky ukázala, že pleť je hezky "naducaná" a hlaďoučká jako samet. Víc nepotřebuju, víc nechci...snad jen pusu - a tu holky se zářivou pletí dostávají často ;-).


3.Vyživující krémové mýdlo. Z toho se mi zamotala hlava víc, než bych čekala. Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že něco tak dobrého (ať už co se týče vzhledu nebo účinků) a velkého (500 ml) stojí jen 109,-. Mám totiž doma tekutá mýdla od různých spešl značek, za která jsem dala ve stejném (nebo menším) množství trojnásobnou cenu, takže jsem ráda, že si ke mně tohle tekuté mýdlo proklestilo ze sibiřské tajgy (nebo tundry?) cestu a je moje. Voňavoučké, stříbřitě perleťové, vyživující a protizánětlivé.
Nosím si ho střídavě z koupelny do kuchyně a nejradši bych ho měla všude tam, kde teče voda a kde si myju ruce, protože extrakt z ženšenu, šalvěje nebo olej z prvosenky dělá mým "rukám pěkně na duši". A navíc v domácnosti díky svému luxusnímu balení jen září.
A jak vidíte na fotce, nejen milovníky čistoty tohle mýdlo láká - i prasátka jsou na něj zvědavá!


Tak to byly tři mé koupelnové novinky, které si přes den užívám. A když se začíná šeřit, den se halí do tmy, pleť je konečně čisťoučká a spokojená, Eskymáci unavení, je ten správný čas uložit všechny ospalce i mou ruskou kosmetiku do sněhové peřiny a těšit se zase na nový zimní den...

Netradiční valentýnské dárky aneb je lehké se zamilovat

$
0
0
Něco je ve vzduchu...má to sladce růžovou barvu (nebo vášnivě červenou?), voní to po pivoňkách a je to nakloněno k brzké romantické oslavě. Hádanku jste určitě vyluštili snadno. Je to láska. Láska, která má už v pátek  svůj velký den. A i když svátek sv. Valentýna někteří milují, jiní zatracují, mně se prostě jen líbí myšlenka oslavy toho, že na světě nejsme sami. Že se na chvíli zastavíme a uvědomíme si, kolik lidí milujeme a kolik lásky se do nás vejde.
Valentýn není svátek, který nařizuje říkat "miluju tě" a dát partnerovi holicí strojek koupený v povánočním výprodeji. Je to den, kdy od nás našim kamarádkám ve schránce přistane nečekané psaníčko, kdy si uděláme čas na dlouhý holčičí telefonát s mamkou, kdy vyrobíme nějaký roztomiý dárek anebo v obchodě pořídíme něco výjimečného pro ty, které máme rádi. Chci, aby to byl zvláštní den pro všechny, na kterých mi záleží.
A tak pokud taky chystáte rozmazlovací překvapení pro sebe (proč by ne?), mamku, kamarád(k)y, nebo pro drahé polovičky, mám tu pro vás tipy na dárky, do kterých jsem se zamilovala, a které spolu s ručně vyrobenou valentýnkou, s pusou a pohlazením vykouzlí moře (nebo rovnou celý oceán) radosti. Vybírala jsem na Zoot.cz,protože od nich má člověk balíček v ruce během pár hodin nebo do druhého dne, takže ideální shop pro netrpělivce (hlásím se) nebo pro ty, kteří rádi shání dárky na poslední chvíli. 
Pojďme se teď zahalit do obláčku potěšení z vybírání dárků...

PRO NI

1234567

1.Toaletní voda a tělové mléko BSQ s vůní bílého bergamotu je přesně tou správnou dávkou luxusu, kterou si občas (nejen na Valentýna) naše tělo (a hlavně srdce, které se tak snadno dokáže zamilovat) žádá. Vůně i design jsou inspirovány padesátými léty a Zlatým věkem Couture a na mě se tehdejší "zlatá éra" plná rozkvětu přenesla až nečekaně rychle. Dej mi tenhle úchvatně voňavý set jako dárek a budu jen tvá.
2.Taštička Catseye London s králíčkem - kdo viděl v poslední době něco roztomilejšího, ať zvedne ruku. Já nechávám svou ruku dole, protože růžová peněženka s oddaným králíčkem mezi všemi roztomilostmi vede. Dejte do taštičky ještě nějakou drobnost nebo růžové bonbóny a dárek snů je na světě.
3.Luxusní bílý župan od Donny Karan z extra hřejivé a příjemně chlupaté látky je snad na celý život a připravený, aby s ním jeho majitelka strávila jen samé pohádkové chvíle plné relaxace. Takový župan nosívají filmové hrdinky a já si říkám, proč bychom nemohly být (aspoň na chvíli) jako ony?
4.Růžová osuška Sensei je takovým kouzlíčkem z cukrové vaty. Jsem blázen do bílých a růžových osušek, protože strakaté ručníky mě nikdy neosuší s takovou péčí a něhou jako ty nadýchaně růžové.
5.Přírodní aromatická svíčka s vůní vanilky od Parks London má velkou moc. Stačí ji sevřít v dlaních, přičichnout k ní a najednou máte pocit, že se na světě neděje nic zlého, že jste v naprostém bezpečí, a že nemáte žádný úkol, který by čekal na vyřízení. I když...vlastně jeden máte. Zapálit svíčku, pustit si hudbu vašeho srdce, odpočívat a usmívat se. Svíčky Parks London jsou ze 100% přírodního materiálu a v balení, které je předurčeno k radosti navíc (elegantní papírová krabička totiž poslouží jako úložiště pro drobnosti a bude se krásně vyjímat na vašem stolku - ať už pracovním nebo nočním).
6.Fotorámeček s krajkou určitě nezůstane dlouho prázdný. Něžnou krajku bude brzy zdobit fotka těch, které nejvíc milujete.
7.Sametové domácí balerínyříkají své poselství naprosto zřetelně: "nazuj si nás, usaď se v křesle, čti si oblíbené knížky, dívej se se mnou na nejlepší filmy, popíjej Chardonnay a uvolni se". A to se rozumí, že domácí balerínky, které to mají v nohách tak srovnané, se musí poslechnout na slovo.


PRO NĚJ


1234567

1.Dárkové balení pro vypěstování své vlastní rostliny je milý a originální dárek, který bude vašeho muže těšit dlouho. Vlastně tak dlouho, dokud bude květináč se semínky zalívat. Stejně tak, jako je potřeba pořád hýčkat a starat se o svou lásku, tak je potřeba starat se o malou rostlinku. Tak co myslíte, zvládne to váš zahradník? 
2.Dámské kalhotky Na roztrhání - ne ne, není to chyba v textu, tyhle vášnivě dvojsmyslné bombardézky jsou opravdu dámské, a přesto zařazeny do seznamu "dárky pro něj". Je s nimi totiž jasný plán. Až bude váš partner poblíž, obléknete si je, zavřete dveře, zamknete a je to... Každá zlobivá holka ví, že kalhotky se nemusí zařezávat a škrtit, aby rozdmýchaly vášeň - jde to i v pohodlném prádle, když je na něm napsaný ten správný text.
3.Černé sluchátko hi-Ring k chytrému telefonu ocení styloví a vtipní milovníci technických vychytávek. Dá se díky němu telefonovat (překvapení, že?), komunikovat přes Skype nebo třeba poslouchat hudba. A věty jako "miluju tě" se do něj prý říkají úplně samy...
4.Placatka Disaster pro každého pána, který si potřebuje dodat trochu kuráž. Třeba když chce požádat svou přítelkyni o ruku...hmmm, tak to rozhodně vypadá jako dárek, do kterého se vyplatí investovat. ;-)
5.Povzbuzující čaj English Tea Shop, který přesně ví, co dělat, když se nám nedostává energie. Stačí přelít jeden z dvaceti sáčků horkou vodou a už jen vůně máty, ostružin, ženšenu a dalších bio rostlinek spolehlivě zaplaší únavu. Takže pokud se vám zdá, že váš milý by mohl být ve vztahu k vám trošku aktivnější, vařte mu tři šálky denně a pak si povíme, co to s ním udělalo.
6.Pánské černé bačkory Something Special Slipper Boot mají několik výhod, které muž nesporně ocení. V předsíni už si po zutí svých oblíbených conversek nebude připadat jako nahý v trní, ale bude mít na noze jejich stylovou domácí alternativu, už nikdy nenastydne "od nohou" a protiskluzová podrážka zajistí, že zůstane nohama pevně na zemi.
7.Unisex hnědá taška Marshall - legendární značku Marshall už neoceňují jen muzikanti (už jsem vám ukazovala naše pádesátikilové Marshall kombo, které máme v předsíni?), ale taky módní fajnšmekři. Stylově obnošený vzhled, praktické kapsičky uvnitř a výborná kombinovatelnost - už úplně vidím, jak se mi bude hodit k novým džínám (nedá se nic dělat, když je taška unisex, tak to znamená jediné - půjčování povoleno).

5 rychlovek (nejen) pro zamilované

$
0
0
Mám tu pro vás dneska něco filmového, něco čokoládového, něco malovaného, něco pro veselejší snídani a dokonce i malý výlet do Paříže. Jednoduše taková malá inspirace pro ty z vás, kteří chtějí na Valentýna někoho překvapit, ale mají málo času, takže moje valentýnské rychlovky by mohly trošku "zachránit situaci". A vy, kteří valentýnské dovádění nemáte v oblibě, zkuste přimhouřit očko a pojmout zítřejší "slavný den" jako den, kdy si prostě jen tak uděláte radost (a že člověk si obvykle největší radost udělá tím, že něčím rozveselí někoho jiného, to je docela dobrá finta). 
A tady už je pár mých tipů na dárky, které potěší, aniž by člověk musel vytahovat peněženku.


Chcete dát někomu valentýnku, ale ty z obchodů a papírnictví vám připadají málo osobní a neoriginální? Na to je snadná pomoc. Vezměte do pacek papír, voskovky a namalujte svou vlastní kartičku s vyznáním citů...když se do obrázku přidá trochu humoru a nadhledu, myslím, že to nadcházejícímu svátku zamilovaných nemůže vůbec uškodit (spíš naopak). Já z obyčejného papíru vytvořila malou obálku, romantiku a srdíčka jsem odhodila v dál, a tak tu máme jednu prostě a obyčejně zamilovanou lištičku a plachého kluka v pruhovaném tričku, který vůbec neví, co se sluší na vyznání lásky říct. 
A chcete vědět, jak to s nimi dopadlo (respektive co je na zadní straně)? Pak se podívejte ke mně na Facebook.

Film Co dál, doktore? je jedna z nejmilejších a nejvtipnějších komedií, ve které má jeden roztěkaný mladý profesůrek Dr. Bannister plno starostí. Ale jeho starosti, to je naše radost, věřte mi. Barbra Streisand a Ryan O'Neal jsou na valentýnský (a stejně tak na jakýkoli jiný) den bezvadná volba. Udělat si na sebe čas a využít ho třeba ke sledování dobrého filmu, to je lepší dárek než parfém od Diora (ačkoliv...vůně Addict Eau Délice by zahřála u srdce). A já bych to rovnou viděla na celý Pyžamový den - když už, tak už.

Možná jste taky zastáncem pořekadla, že láska prochází žaludkem. V tom případě by to chtělo něco moc dobrého, sladkého (ale tak akorát) a rychle hotového. Voilà, dovolte mi připomenout vám můj čokodort, který je sázkou na jistotu, když je potřeba potěšit chuťové pohárky. Recept na super rychlý čokoládový dort se servíruje tady.

Bude to úplně jiné ráno, když na stole v hrnku zasvítí čajový sáček s růžovým papírovým srdcem. To ráno se nebude nikdo mračit, hádat, nebudou se zběsile hledat klíče nebo řešit, jestli jsou na letošní rok zaplacené popelnice (ještě nejsou). To ráno se totiž všichni budou usmívat, protože co jiného se dá dělat, když před vámi na stole stojí šálek čaje plný lásky? Postup, jak takový čajový sáček bleskurychle vytvořit, na váš čeká tady.

Romantika v Paříži, to by byla na Den lásky docela stylovka, co říkáte? Tak se tam vypravte, v cestě vám nestojí vůbec nic. Stačí si totiž udělat jen chviličku času a svou vlastní Paříž si snadno vyrobit a strávit v ní klidně celý víkend. Papírová Paříž, kterou si můžete vytisknout, vystříhnout a vybarvit, se na vaši tvořivou náladu těší tady.
Zkrátka a dobře - "Love is in the air" a nezbývá než se toho láskou nabytého ovzduší pěkně z plných plic nadechnout a užít si to. ;-)

5 věcí pro šťastnější únor

$
0
0
Někdy jsou nám události a věci, díky kterým se cítíme šťastnější, servírovány jasně a zřetelně. Vytoužený kabát, na kterém se znenadání objeví cedulka "sleva 50%", přestěhování do bytu, který je konečně jen náš nebo třeba úspěšně zvládnuté státnice. Máme radost, to je jasné. Ale co ty mrňavé věci? Co mini radosti, které se dají snadno přehlédnout, když nemáte oči dokořán, nezapomínáte na ně? Vidíte je všechny? Prodavačka se na vás jen tak usměje (a nic za to nechce), svíčka s vůní grepu vám dělá hezčí ráno, růžový diář čeká na nějaký fajnově příjemný zápisek, v tramvaji jste potkali dávno ztracenou kamarádku, venku svítí sluníčko a z pekárny voní čerstvý chleba...Je toho tolik, čeho je príma si všímat a co může ovonět den...
Dneska se se mnou pro inspiraci můžete podívat na 5 věcí pro hezčí únor. A víte, co jsem si právě uvědomila? Že už se tu u rubriky 5 šťastných věcí setkáváme téměř rok...a já si přeju, ať se tu u ní vídáme ještě další rok a pak další a další a ať nám ze života nikdy nezmizí ty malé poklady, kvůli kterým stojí za to se smát.


Maličkost. Pruhovaná. Miloučká a bezbranná. Moje. Tak bych vám ve stručnosti představila mého nového domácího mazlíka. Vsadím se, že jste si taky v únoru koupili nějakou maličkost, která vám teď dělá radost. Co prosím? Že né? Tak to je ale nejvyšší čas to napravit. ;-)

Barevné flitry mě úplně omámily. Dají se koupit ve všech obchodech určených pro "tvořilky" a prodají je každému. Dokonce i těm, kteří jako tvořivé ženy vůbec nevypadají (já o tom něco vím). A jsou krásné, moc krásné, duhové a růžové, tyrkysové, zlaté, petrolejové a ostružinově fialové a dá se s nimi dělat cokoli. Tvořilky je budou určitě někam našívat a já jsem s nimi (prozatím) pokryla hlavu modelky od Coco Chanel.

Chtěla jsem dát mamce k únorovým narozeninám velkou kytici. Jenže nikde neměli takovou, kterou jsem si představovala, a tak jsem se rozhodla věnovat jí kytku v květináči, protože vydrží dýl než řezané růže. Navíc je má papírová kytka příjemně usměvavá, má pohyblivá očka s dlouhými řasami, dá se poslat poštou, a když se kartička otočí, je tam tajný narozeninový vzkaz. Čtvrtka, akrylové barvy a třpytivé fixy jsou dobří společníci pro dlouhé únorové večery. Zkuste to..


Fotka, která je na obalu LP desky Abbey road od Beatles, je klasika, kterou měly na zdi nad postelí v sedmdesátých letech snad všechny dívky (i chlapci, nebudem si lhát). Jsou na ní všichni - John, Paul, George i Ringo a kráčí si ve svých zvonových kalhotách po přechodu Abbey Road, jakoby se nechumelilo. A tak jsem si ji v únoru pouštěla, zpívala si týdatýda, ó jé, pampadá, týdahej a zdá se mi, že je s těmi starými elpíčky velká zábava. Nevěříte? V tom případě vám musím ještě jednou zazpívat "týdatýda, ó jé, pampadá, týdahej" (a radím vám, řekněte mi radši, že mi všechno věříte, jinak to budu zpívat ještě jednou...).

Baví mě, když mají obyčejné věci nějaký neobyčejný detail. Třeba když kráječ na vajíčka vykrajuje hvězdičky, když je v přívěsku na klíče ukrytý mini lesk na rty, nebo když děrovačky cvakají tulipány, koloušky a vypadají při své práci růžově a mintově. Tyhle dvě děrovací pomocnice z papírnictví mi dělají radost už od listopadu, ale v únoru jsem měla tolik papírování a "děrování", že jsem je teprve teď náležitě ocenila.

Na závěr vám přeju celý víkend plný malých i velkých radostí a v pondělí se na vás zase těším.

Francouzská giveaway...Chanel a další pařížské nezbytnosti

$
0
0
Chci vám něčím udělat opravdu radost, a protože "Paris is always a good idea", vybrala jsem pro vás takové dárky, které jsou podle mě jasným synonymem pařížského rozmazlování. Většinu z nich vlastním i já sama (jsou to jedny z mých nejmilejších holčičích pokladů), a tak jsem věděla už dlouho dopředu, jaké soutěžní ceny pro vás nakoupím. Teď jsou konečně všechny tady, připravené a natěšené na vaše soutěžení a pak na cestu domů za někým z vás. Jednodušší už to být nemůže, tak zkuste štístko. 

Pravidla
Soutěžit může každý můj pravidelný čtenář, který uvede do komentáře svůj e-mail a pokud máte chuť, připište, co si představíte, když se řekne "Paříž".
(Podrobnosti o soutěžních cenách se dozvíte pod fotkami).
 
Soutěž končí přesně za dva týdny a následně vyhlásím šťastné vítěze na mém Facebooku, kde v nejbližší době najdete i video, ve kterém vám prolistuju jednu ze soutěžních cen - knížku Se šarmem Pařížanky (ať víte, na jaké čtení a obrázky se v ní můžete těšit).
 

1. cena: knížka se Šarmem Pařížanky, růžové ponožky se srdíčky, miniaturní lahvička s parfémem Chanel N°5, perly, dopisní karta Vogue, magnetka Coco Chanel, kapesníčky s růží a notes pro všechny tajné sny a přání.

2. cena (bonusová výhra) - z těch, kteří budou soutěž sdílet, bude vylosovaný ještě jeden výherce, na kterého čeká velký voňavý balíček s překvapením převázaným růžovou stuhou. Ukrývá se v něm 10 francouzských pokladů do koupelny, kuchyně i do šatníku - to pravé pro všechny požitkáře (jen nezapomeňte v případě sdílení vložit druhý komentář s odkazem).

Ať se na vás při soutěži štěstí směje, to vám vaše Vivi přeje. ;-)

Přidáno 18. února: moji milí, pročítám si vaše komentáře a jsem nadšená, jaká je ve vašem pojetí Paříž kouzelná a romantiš (jste vážně úžasní).♥ A propos...všechny vaše komentářové příspěvky jsou pod tímto článkem - nově přidané komentáře se ale zobrazují až na dalších stránkách; stačí dole kliknout na "Načíst další" a svůj komentář hned uvidíte.  

Sedmikráskové pokušení aneb takhle voní jaro

$
0
0

Cítím ve vzduchu jaro...až překvapivě nespoutané a rozdivočelé (a já myslela, že letos bude klídek). Jenže když vzduchem pluje vůně sedmikrásek, nemůžeme si nazout bačkory, uvařit heřmánek a čekat v prosezeném ušáku na první jarní den. Cítíte taky tu dobrodružnou sedmikráskovou vůni? Tak schválně, zkuste to se mnou - nadechněte se (tááák, dobře to děláte) a pozorně sledujte, co se vám vybaví. Možná tohle:
Brigitte Bardot v obepnutých šatech se záplavou potištěných sedmikrásek, šimrání berušek, oranžový lak na nehty v odstínu Hot Salsa,vesele pokřikující námořníci v bílých čapkách, na zahradě pověšené prádlo tancující s větrem flamengo, velká zmrzlina (jahodová točená, prosím), puntíkaté šaty (tak krátké, až člověk cudně klopí zrak), koketně šťastná Marilyn, bohémský Jack Kerouac, kostkovaná pikniková deka, která už toho zažila moc a malá kreslená Daisy (lady Sedmikráska).

Všechny tyhle představy a provoněný vzduch nemá na svědomí nikdo jiný, než bylinková kosmetika Divoká sedmikráska od Heathcote & Ivory. Žádné parabeny, žádné sulfáty, ale rostlinné extrakty s vitamíny a esenciální oleje oblečené do sametově moderní vůně, která umí probudit dobrou náladu tak nenásilným způsobem, že si ani neuvědomíte, proč se vlastně smějete.  Nedočkavci jako já už na jaro nemusí čekat do 20. března, stačí se trošku navonět a příslib jarního dobrodružství je tu hned...

Nevím, jestli se anglický tělový parfémovaný pudr provoněný sedmikráskou a heřmánkem dostával do Čech přes Francii, ale zřejmě ano, protože má vyloženě francouzské móresy a žádná dívčí sukně mu není cizí. Snažím se ho držet dál od knížek a časopisů s odhalenými děvčaty, ale to víte, pokaždé ho neuhlídám. A stejně mu nakonec nikdy žádná neodolá (ani já ne). Navíc jakmile podlehneme jeho svodům, zachová se jako chrabrý rytíř a dokáže nebojácně "srazit k zemi" všechny nepříjemnosti, které vznikají pocením. Už žádné vlhko nebo dokonce nelibá vůně...stačí s ním poprášit pokožku a ze zpocené nešťastnice je květinově sedmikrásková víla.

Podle toho, co jsem si o tělovém pudru zjistila na Heathcote-ivory.cz, jsem předpokládala, že by měl navodit pocit pohody a nepochybuju o tom, že na někoho takhle bude opravdu působit. Nasypete ho trošku do dlaní, rozetřete po těle a jste ti nejpohodovější lidi na světě. Ale to není můj případ, na mě takhle vůbec nepůsobí. Možná to bude tím, že je z řady Divoká sedmikráska, a tak jsem z něj celá divoká i já.
Říkávám - "když to se mnou šije, pudr Daisy tu je." Jakmile si ho na sebe nasypu, bleskurychle zouvám své domácí soví papuče a obouvám zlaté třpytivé lodičky, jejichž jehlové podpatky dávají pohodlným bačkorám jasně najevo, kdo teď ovládl situaci. Vyrážím ven, do ulic, do obchodů, barů a kaváren, voním po divokých sedmikráskách a je mi jasné, že žijeme jednom jednou (zrovna teď a zrovna tady, tak proč si to neužít?).

Divoké sedmikrásky uvelebené ve sprchovém gelu a tělovém mléce v menším balení (75 ml) bych nejradši používala už teď, ale dovedu být trpělivá (když se mi dají do pusy čokoládové bonbóny a do ruky platební karta), a tak si je zatím šetřím na cesty. Bude to výborná svačina do cestovatelského kufru. A jako první se mnou uvidí jarní Toskánsko.

Není to úplně tak, jak to na fotce vypadá - že totiž Donald vyměnil svou upovídanou kačeří přítelkyni Daisy za stejnojmenný krém na ruce, spíš si jen občas potřebuje od milé Daisy trošičku odpočinout (určitě si dovedete představit, kolik toho taková kačena nakváká). Tubička se sedmikráskovým krémem na ruce a nehty je pro Donalda tím, co v takových chvílích hledá - je vyšší než on (to mu imponuje), hezky elegantní, bílá a nepřeplácaná, s obsahem příjemně hydratujícím a voňavým (voní po bezovém květu a sedmikrásce) a navíc pořád mlčí (slyšíte to ticho?).

Moje bílá bedýnka, kterou jsem si před pár dny vyrobila, je už na jaro připravená. Jsou v ní mejdlíčka, ledové čokolády, květiny i kosmetika provoněná sedmikráskou (celou řadu najdete tady). Tak, milé jaro, nestyď se, neváhej a už k nám pojď.

Česká dívka z Holandska vypráví...o Paříži

$
0
0
Dneska budu (téměř) mlčet a spolu s vámi se nechám unést inspirujícím a zábavným vyprávěním Míši ze Simply MeMe, která žije v květinovém Holandsku, Paříž má "cobykamenemdohodil" a dneska je tu, aby se s vámi podělila o své zážitky z "města měst".
A tak s ní teď pojďme labužnicky popíjet horkou čokoládu v romantické kavárně Angelině, ochutnávat propečené bagetky a croissanty, obdivovat starobylé balkóny plné květin, rozkošnicky vychutnávat na venkovních terasách restaurací dobré víno, pozorovat Pařížan(k)y, nakupovat knížky, snít o šatech od Diora v Galerii Lafayette a zkrátka si užívat pravou pařížskou atmosféru.
Jen doufám, že mi Míša odpustí, že jsem do několika jejích krásných fotek pustila kocourka Zdeňka, kterého už možná z mého blogu znáte. Je to nerodilý Francouz s velkým knírem, velkou mašlí a velkým sebevědomím, který si vymínil, že se tu dneska musí stůj co stůj objevit. Tak jo.

PS: a určitě nezapomeňte navštívit Míšin blog, který já miluju a nechávám se tam často unášet cestovatelskou, kulinářskou i módní inspirací. Najdete ho tady.


Přestěhovat se do Holandska a skočit tak rovnýma nohama do neznáma nového životního období, bylo jedno z nejtěžších, ale zároveň nejlepších rozhodnutí, které jsem doposud učinila. Opomeňme nyní všechny ty krásné věci, které mi tato změna přinesla, a zaměřme se na jedinou. Lokalita. Do mé milované Prahy to mám pořád zvládnutelných devět hodin autem, do Bruselu hodinky dvě, ale hlavně v Paříži, v té mece módy, umělců a milenců, jsem za hodin pět. Poštěstilo se mi tudíž během necelých tří let navštívit tuto krásku již šestkrát, a tak nějak cítím, že se z nás staly nerozlučné kamarádky. Jistě, Paříž je Eiffelovka, Louvre, Notre-Dame a Arc de Triomphe. Ale pro mě je Paříž především o požitkářství.
Přiznám se bez mučení, ono překrásné velkoměsto jsem z vrcholku světoznámé ocelové věže ještě neshlédla, a ani řadu na Mona Lisu jsem si nevystála. Ale za to jsem se potulovala postranními uličkami Montmartru, čekala o půlnoci u schodů kostela Saint-Étienne-du-Mont v doufání, že mě stařičké auto odveze do jiného století jako Gila Pendera ve filmu Midnight in Paris, a objevila jsem restaurace a kavárničky, do kterých se hodlám vracet, co budu živa. A tak vás nyní zvu, pojďte se se mnou podívat po mé Paříži...

Do kavárny Angelina na Rue de Rivoli prostě musíte. Zvláště pokud jste milovníky čokolády. Na jejich hustou lahodnou horkou čokoládu se šlehačkou jen tak nezapomenete. A i kdybyste nebyli velkými mlsálky, už samotný interiér vás určitě okouzlí a přenese do jiného století.

Kousek od Angeliny jsem narazila na další pařížský skvost. Jelikož jsem odjakživa velký knihomol, ale i milovnice módy, nemohla jsem do tohoto knihkupectví nezavítat. Kate Moss i Dior ví, jak na mě. Umělecké duše si také přijdou na své. 

Croissanty, palačinky, makarónky, to všechno jsou bezpochyby vyhlášené pařížské dobroty. Ale pro mě je tím největším potěšením obyčejná francouzská bageta. Nikde jinde na světě nechutná bageta tak jako v Paříži. Mou oblíbenou restaurací se stal Au Chien Quie Fume na Rue du Pont Neuf, a to nejen díky vynikajícím čerstvým ústřicím, ale především proto, že už mě tam znají, a čerstvou bagetku nosí po košících tak dlouho, než přijde na řadu dezert. Jsem dokonce schopna si zbylé kousky tajně strčit do kabelky. Přece tam tu dobrotu nenechám! :)
Nicméně se mi po poslední návštěvě Paříže pozdává, že Francouzi trošku polevili ve svém fanatickém uctívání tradic a pootevřeli dveře americkému pekařskému umu. Toliko bagelů jsem jinde neviděla.

Spousta z nás, že mé milé dámy, má Paříž spojenou s nakupováním a luxusními značkami. Ne každému se poštěstí odvézt si z Paříže nějakého toho Diora, Saint Laurenta anebo Chanelku. Každopádně do Galerie Lafayette na čumendu a pro inspiraci může každý. Na rozdíl od té pražské Pařížské se na vás nikdo svrchu dívat nebude. Tedy pokud nebude stát na jednom z krásných balkónů a koukat dolů. :)

Víte, co mě ale na Paříži baví asi nejvíce? Jen tak posedávat na terasách restaurací, popíjet výborné červené víno a sledovat denní koloběh Pařížanů. A jakby ne, když i nejobyčejnější bistro vás naláká svým stylovým venkovním posezením.

 A malá rada na závěr. Pokud se octnete v Paříži, nezapomeňte se dívat nahoru. Byla by veliká škoda nechat si ujít pohled na všechny ty balkónky a okenice starých domů, které podle mého názoru dodávají Paříži ten pravý šmrnc.
À bientôt!
Viewing all 337 articles
Browse latest View live