Je to přesně týden zpátky, co jsem se chystala prožít typickou sobotu. Dopoledne strávit ve městě, zajít do nové kavárny na malinový dort, odpoledne pracovat a večer si pustit Pulp Fiction. Jenže pak jsem se podívala do diáře na poznámku "V sobotu vyžehlit" a taky na kopu prádla, kterou jsem se nenápadně (a marně) snažila už druhý týden začlenit do našeho bytu jako součást vybavení a došlo mi, že se ruší městsky holčičí dopoledne i večerní film...no, ten možná bude, pokud stihnu vyžehlit všechny zmuchlané svršky, které na mě už nedočkavě mrkají. Nedá se nic dělat, s chutí do toho, půl je hotovo.
Zkrátka vzala jsem do ruky svou starou žehličku, když v tom jsem se podívala vedle ní - na velkou krabici se žhavou novinkou od Philipsu, která do světa hlásala taková hesla jako "revoluční žehlička PerfectCare Silenc", "světový parní generátor" nebo "příjemné žehlení". Měla jsem ji dobře schovanou ve skříni jako vánoční dárek pro mou mamku, která celý život žehlila a žehlí těžkopádnou žehličkou, a já pro ni chtěla už konečně něco lepšího...
Když je něco určeno jako dárek pro někoho jiného, je zakázáno to používat, že? Jenže s vidinou celodenního žehlicího procesu se starou žehličkou mi začal na rameni skákat červený čertík a volal: "tak tu novou žehličku přece rozbal, tak ji zkus, co ti to udělá? jenom ji vyzkoušíš, jestli se pro mamku hodí, tak dělej, dělej, rozbal ji!". Povím vám, tihle červení čertíci jsou tak otravní a tvrdohlaví...a taky vám už dopředu prozradím, že mamka dostane k Vánocům parfém, krémy, knížky, mixér a lampu (ale žehličku už z ruky nedám)! Rozbalila jsem ji tedy, zapojila a záhy zažila šok (né elektrický) a pak druhý a třetí a celkem jich bylo pět! Hned vám povím, co mě tak překvapilo.
![]()
![]()
![]()
Takže ten zabavený vánoční dárek, zlatem naparáděná žehlička PerfectCare Silenc, mi měl ušetřit čas a ukázat revoluci v žehlení. Popravdě, já na tyhle řeči moc nedám, ale bývám ohromně zvědavá, jestli je na zázračných novinkách třeba aspoň špetka pravdy. Bez mučení přiznávám, že mě můj zlatobílý parní generátor Silence z řady Philips PerfectCare nechal žehlit docela dlouho s otevřenou pusou, protože:
1) jsem nemusela vůbec nastavovat teplotu. Mohla jsem žehlit bavlnu, hedvábí, satén, syntetiku i vlnu a moje chytrá zlatá žehličková holka zvládala všechny materiály "na jednu teplotu" a tancovala si svůj žehlící tanec ve společnosti mých šatů a košilek, které se s ní cítily v naprostém bezpečí. Jedno nastavení teploty pro všechny druhy látek...žena 21. století se má!
2) ona je tak bezpečná! Mohla jsem ji položit na žehlicí prkno rozpálenou dolní stranou nebo ji dokonce nechat položenou na látce třeba i 5 minut a ono nic...nic se nespálilo, nic nehořelo, nedoutnalo...prostě si tam jen tak ležela a tvářila se spokojeně (a já vlastně taky). Takže teď, když budu žehlit, zazvoní pošťák, žehličku nechám položenou na oblíbených šatech a budu s pošťákem 5 minut nadávat na politiku, nevyhoříme (výborně!)
3) slogany hlásaly, že je to nejtišší parní generátor na světě a ono opravdu bylo slyšet, když mi samým rozčilením upadl na zem špendlík; žádné hučení, syčení páry, jen tichoučko...jako na dobrou noc.
4) prádlo, které jindy žehlím dlouhé hodiny, jsem měla vyžehleno za polovinu času (tomu říkám efektivita - žádné třídění oblečení podle materiálu, žádné čekání, až se teplota otočením kolečka změní a přizpůsobí další košili...prostě jen žehlíte a sledujte při tom oblíbený film)
5) můj muž se na mě při žehlení díval a v jednu chvíli si žehličku půjčil, zkusil to taky a perfektně vyžehlil mou růžovou košilku (ale mám nakázáno o tom v žádném případě na blogu nepsat). ;-)
Ačkoliv si teď díky té báječné zlaté revoluční novince můžu při žehlení zpívat, tancovat, číst, pít kávu nebo se dívat na DVD, přiznávám, že k dokonalosti žehličce (nebo tedy parnímu generátoru) přece jen pár vychytávek chybí. Tady jsou tři věci, které musím vytknout:
1)žehličkový generátor PerfectCare (říkejme mu klidně jen "zlatá holka") umí téměř všechno, ale nedokáže upéct jahodové cupcakes, což považuju za zásadní nedostatek,
2) nedokáže vyžehlit, aniž bych u toho nebyla přítomná (nemohla jsem tedy odejít do města a nechat ji doma samotnou, aby udělala svou práci)
3) vyžehlené prádlo nedokáže složit a uložit do skříně - zkrátka, nic není dokonalé.
V pracovním týdnu jsem si vzala žehličku do svého obchodu a žehlila s ní všechno, nač jsem se se starou žehličkou bála i jen pomyslet. Představa, že bych špatně nastavila teplotu a spálila nějaké retro saténové šaty (už se mi to stalo), mi dřív naháněla hrůzu. Ale teď si jen tak postávám u žehlicího prkna, sleduju na monitoru Ally McBealovou a pod rukama se mi točí rychlostí blesku všechny materiály, na které si jen vzpomenu.
Musela jsem vám o tom všem napsat, protože i když mě občas zajímají pohledy do minulosti (50. a 60. léta mě budou vždycky bavit), jsem taky velká milovnice věcí nových, aktuálních, super moderních a jsem šťastná, že žijeme v 21. století, které nás svými technickými vymoženostmi hýčká a spoří nám čas. Teď jen jde o to využít ušetřený čas účelně a k tomu, abychom byli v životě opravdu spokojení.
PS: zítra se na vás těším...bude to tady hodně, hodně vánoční. ;-)
